Čas před Vánoci prožívají lidé různě. Na jedné straně víme, že ho máme naplnit ztišením, modlitbou, rozjímáním – očekáváním. Na straně druhé je kolem nás silný tlak atmosféry – závodů v pečení, vaření, vyzdobování a uklízení. Na jednom obrázku je žena v uklízecím úboru s potřebným nářadím v rukou. V bublině u rudých úst má tato slova: „Milé dámy, nezapomeňte, že 24. prosince přijde Ježíšek, a ne kontrola z hygieny!“
Skoro jsme si toho ani nevšimli (máme svoje starosti): Německo má nového premiéra, po jejich – kancléře, Olafa Scholze. Poté, co řadu týdnů trvající obtížná jednání dospěla k cíli a koaliční dohoda byla podepsána, už nikdo nic nezdržoval a den na to prezident Frank-Walter Steinmeier jmenoval celou novou vládu...
Tiskové brífinky s každým, včetně premiérů, kdo opouští po jednání s prezidentem zámek v Lánech u Kladna, se konají na úzkém kousku země mezi reprezentativní zámeckou bránou a okresní silnicí. A to i za deště nebo za sněžení; klidně ať sněží na mikrofony!
Pochopitelně, jak jinak – vzbudilo to zájem v celém světě, kolem dokonala zeměkoule: informovala o tom a obrázky přinášela média od Austrálie přes Jižní Ameriku k Rusku: prezident sedící na invalidním vozíku uprostřed boxu z plexiskla, který má před sebou pozlacený rokokový stůl a – dělá politiku. Zase jsme jednou zcela světoví. Také v tom, jak si zcela světově děláme ze svého prezidenta legraci...
Poučen oním moudrým americkým kmetem, kterého jsem poznal na internetu, jsem to vyhodnotil následovně: Udělám vše rozumné, abych se před virem chránil, a totéž budu radit všem, kdo mi budou ochotni naslouchat. Po prodělání nemoci i dvou očkováních půjdu na posilovací dávku, nebudu zbytečně chodit na početná shromáždění, kde být nemusím. Taky budu v rozumné míře dodržovat opatření (nošení roušek v obchodech a podobně). Ale nepřestanu žít!
V zahradě kláštera v Paray-le-Monial – v místě, kde se Pán Ježíš zjevoval svaté Markétě Marii Alacoque a dal přísliby těm, kteří vykonají pobožnost prvních pátků – stojí krásná socha Matky Boží. Na jejím podstavci jsou vytesána tři slova: Pokání, Pokání, Pokání. Jak máme dělat toto pokání? Je to vyznání a odčiňování našich hříchů...
Moje maminka v době svých brněnských studií chodila do dvou kostelů. K „jezuitům“ a „do dřevěného kostelíčka ve veterině“...
