„Už za několik chvil vstoupíme do milostí plného řádného Jubilejního roku. Mnozí svoje myšlenky potvrzují slovy papeže. Ale kdo z nás čte jeho zásadní texty, a ne jenom slova vytržená z kontextu a ještě mnohými upravená pro uši tohoto světa? K nápravě tohoto stavu Vám nabízím text buly Spes non confudit, Naděje neklame. Všem žehná jáhen Ladislav Kinc“
Boží slovo nás dnes naplňuje NADĚJÍ Panny Marie, která nemyslí na sebe na to, co ji čeká. Myslí na svou příbuznou Alžbětu, jež ve svém stáří čeká narození dítěte, myslí na to, jak ji potěšit, povzbudit, pomoct jí – dát jí NADĚJI.
Dnes se čte v evangeliu rodokmen Pána Ježíše, jak jej uvádí svatý Matouš: jména a jména, většinou zcela neznámá, některá špatně vyslovitelná. Navíc jde vlastně biologicky o rodokmen svatého Josefa, ne Ježíše Krista…
S velkou chutí jsem otevřel Řádky mezi řádky, novou knížku mého kamaráda Františka Schildbergera...
Většina současných hlasatelů Božího slova může jen snít o tom, aby se jich ptali posluchači jako Jana Křtitele: Co máme dělat?
Pády zvláště krutých (a právě proto zdánlivě pevných) režimů bývají náhlé; právě tak se zhroutil i režim krvavého diktátora Bašára Asada v Sýrii...
Problematika lyžařských středisek, jejich obsazenosti a přirozené i umělé zasněženosti, patří teď k důležitým položkám zpravodajství. Sleduji to asi tak, jako sleduji zprávy o účasti českého vojenského kontingentu v Mauritánii...
