Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – neklade až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by ho viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáky utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14, 25–33)
Ve vstupní modlitbě jsme ústy kněze prosili Boha: „…aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví.“ V čem spočívá pravá svoboda? Co to je? Mnoho pokřtěných – Božích dětí – se mylně domnívá společně s většinou lidí, uprostřed nichž žijí, že svoboda je, že budou dělat to, co je napadne, ve velké většině jen to, co je baví. Jednoduchý a velmi výstižný příklad vidíme při výchově malých dětí v současných rodinách. „Pepíčku, Aničko – co chceš jíst, co chceš dělat, co tě bude bavit?“ A dítě, které ještě věkově a mentálně nedosáhlo na hranici užívání rozumu, se to naučí. Stane se skvělým učedníkem této nauky, která se může výstižně pojmenovat: COCHCÁRNA. Ale potom přichází školka, škola a život. Místa a společnost, kde se vyžaduje dodržování ŘÁDU, PRAVIDEL, nakonec i slušného chování. A to mluvíme jen o rovině přirozené. Jak může takový člověk uskutečňovat ve svém životě záležitosti nadpřirozené?
Ale dost bezmocného brblání na současné poloměry. Položme si na začátek přijímání dnešního Božího slova zásadní otázku: „Chci být učedníkem Pána Ježíše, nebo ne?“ Pokud chci získat opravdovou svobodu už zde na zemi a nepředstavitelné štěstí na věky, tak odpovím ANO. A toto ANO na Boží volání je krásné a jednodušší v době a dětství a mládí. Proto se říká – co se v mládí naučíš, ve stáří najdeš!
Dnes v Římě proběhne velkolepá slavnost – svatořečení dvou blahoslavených mladých mužů, Piera Giorgia Frassatiho a Carla Acutise. Jeden žil na začátku minulého století a druhý na jeho konci. Jeden vždy poslechl Otce nebeského i pozemského, i když sám chtěl něco jiného. Druhý nás svým počítačovým uměním učí správné a spasitelné úctě k Pánu Ježíš v eucharistii – skrze zmapování více než 150 eucharistických zázraků. Stali Kristovými učedníky, protože jimi být chtěli. A to je vedlo k tomu, že darů, které jim Pán Bůh dal, užívali ne jen pro sebe, ale také pro všechny ostatní. Všem, které jim Pán Bůh přivedl do života a dále přivádět bude, pomáhají k tomu, aby měli sílu poznat Boží vůli ve svém životě a naplňovat ji, i když je to těžké a na první pohled nemožné – tak jak na to Pán Ježíš upozorňuje v dnešním evangeliu.
Jak krásně a požehnaně zazněly dvě zprávy v nedávném čase. Jedna mladá dívka – v lásce ke Kristu a jeho církvi – řekla své ano Pánu Ježíši, byl jí oblečen řeholní šat a změněno její rodné jméno – stala se sestrou Marií Faustýnou. Jedna mladá maminka děkuje Pánu Bohu za narození čtvrtého dítěte, kterému dala jméno Josefína. BOHU DÍKY za tyto učednice, které se postavily na začátek cesty.
Je vůbec možné – chtít a být Kristovým učedníkem? Ano, je to možné – protože to Bůh chce, a co Bůh chce, tak možné je. Otec Stanislav nás učil stupnici tří odpovědí, jak Bohu odpovídat.
1. Ano.
2. Ano a rád.
3. Ano a rád, i když je to těžké!
Všemohoucí Otče, děkujeme za dar možnosti poznat a konat tvou vůli. Vyslyš nás, když prosíme v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatých Piera a Carla, andělů a všech svatých o to, abychom, chtěli být tvými dobrými učedníky a služebníky. Skrze Krista našeho Pána. Amen.