Slova svatého evangelia podle Jana
Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‘Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.’ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. (Jan 2, 13–22)
Před rokem 1990 v naší zemi vládl režim, který se snažil různým způsobem ničit ve vědomí lidí víru v Boha. Jedním z veřejných znamení víry byla péče o kostel a jeho opravy. Tam, kde lidé víru neměli, kostely pustly, některé byly zbourány. Naopak, kde víra žila, tam kostely byly pěkné, opravené a vyzdobené.
V polovině osmdesátých let se promítal sovětský gruzínský film Pokání, v kterém zazněla věta: „K čemu je cesta, která nevede do kostela?“ V dnešním prvním čtení je věta: „Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu.“ Dnešní neděli si připomínáme posvěcení kostela, na kterém je nápis: MATKA A HLAVA KOSTELŮ MĚSTA (ŘÍMA) A SVĚTA. Je zasvěcen Nejsvětějšímu Spasiteli – Pánu Ježíši a svatým Janům – Křtiteli a apoštolu. Ve svatém roce do něho svatou bránou vstupuje nepředstavitelné množství věřících s touhou získat odpuštění trestů za své hříchy. Dějiny tohoto kostela jsou velmi dlouhé a bohaté na různé události. Původem vojenské kasárny na poděkování Bohu císařem Konstantinem věnované církvi za vítězství ve znamení Kristova kříže. Zničený požárem, zemětřesením, barbarskými nájezdníky – vždy znovuobnovený ve větší kráse. Po dlouhá století sídlo papeže, dodnes je to jeho kostel. Místo konání pěti celocírkevních koncilů. Místo, kde svatý František vyprosil od Svatého otce schválení řehole, a tím začala v celé církvi a světě jedna ze zásadních a evangelijních obnovení světa a lidských srdcí.
Při vnímání těchto úžasných okolností je užitečné si uvědomit důležitou věc. Každý kostel je dům Boží a dům náš. Tento dům je náš domov. Domov Boží, kde je přítomen Pán Ježíš – sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně.
V prvním čtení je chrám zdrojem – pramenem vody živé. Tak také v každém kostele se nám dostává vody, která nám dává život věčný. Tak jako oáza v poušti je zdrojem a záchranou života, tak takovou oázou je každý kostel.
V evangeliu jsme slyšeli o tom, co Pán Ježíš udělal s těmi, kteří znesvětili chrám svým jednáním, které se naprosto rozcházelo se určením této stavby, kterým je modlitba a oběť. Míří tím na dvě důležité záležitosti v našem životě: Nejdůležitější je, co děláš v chrámu svého srdce – kdo v něm bydlí?
Připomeňme si slova svatého Pavla: „Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy“ (1 Kor 3, 17b). Svatý Caesarius píše: „Před křtem jsme byli chrámem Ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým a zamyslíme-li se nad spásou své duše, shledáme, že jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen chrámech ze dřeva kamene, které zbudovali lidé, ale především v duši člověka. Dělej vše pro to, abys tento chrám neposkvrňoval špínou hříchů, ale aby zářil světlem tvých dobrých skutků, kterými oslavuješ Boha.“
Včera jsem byl uchvácen atmosférou kostela v klášteře Naší Paní nad Vltavou u sester trapistek, kde se střídaly při modlitbách a bohoslužbách lidská slova a Boží ticho. I velmi důležité pokyny byly sdělovány posunky, maximálně šeptem. A to je oáza v poušti tohoto světa, v kterém žijeme, to je životodárná oáza, kterou by měl být každý kostel a duše každého z nás. Objevujme tuto oázu skrze sílu ticha.
Všemohoucí Otče, děkujeme za místa určená pro modlitbu našeho srdce. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, aby se naším přičiněním staly naše kostely oázami duchovního života pro nás a pro ty, které nám svěřuješ – vše podle tvé svaté vůle. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.