Mnoho lidí jako důkaz své nevíry v Boha uvádí, že kdyby Bůh byl, tak by se to nebo ono zlé nestalo. K tomu většinou dodávají, že když byli malí, tak do kostela chodil. I když to mnohdy nevysloví, je jasné, že simyslí, že víra je pro děti a nerozumné lidi...
Pořád teď slyším o umělé inteligenci. Dívám se na obrazy, které „namalovala“ – dobře, na některých je poznat, čím ji krmili, je to takový pokažený Vincent van Gogh, ale jiné jsou docela zdařilé. Slyším, že ajťák se chlubí, že si zadal večer pohádku na usnutí pro synka – a synečkovi se pohádka líbila a hned usnul…
Už ji pozoruji i u sebe: únavu z války na Ukrajině. Další zničené domy, další a další oběti.. Už je to trochu jako ve verších, kterými básník Jaroslav Seifert charakterizoval atmosféru heydrichiády v Čechách a na Moravě: „Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my jsme je už ani nedokázali vnímat…“
Vidíme – soudíme – a přitom nic nebo málo víme, tak jako židé v dnešním evangeliu. Viděli Mesiáše, a přece ho neviděli. Byli slepí – tak jako většina lidí dnes: Boha nevidí nebo ho vidí v něčem nebo někom, co nebo kdo Bohem není. Jak vidím já? Jaký je náš pohled? Často je zaměřen sobecky na vlastní já, případně na vlastní – mylné představy...
V noci ze 6. na 7. prosince 1980 nastal poplach. Tankové divize ze Slaného a z Tábora vyrazily směrem k hranicím Polské lidové republiky. Teplota klesala hodně pod nulu. Nevyspalí vojáci usínali při jízdě, mrzli...
Zvolený prezident Petr Pavel začal svoji službu pěkně zostra. Od prvních okamžiků po vyhlášení volebního výsledku, ještě před oficiální inaugurací, začal pracovat. Navštěvoval zapomenuté regiony, ty, kde neměl dobrý volební výsledek, hovořil s představiteli různých zemí telefonicky i na bezpečnostní konferenci v Mnichově...
Jak je možné, že apoštolové při proměnění Páně na hoře poznali Mojžíše a Eliáše, se kterými Pán Ježíš hovořil? Věděli o nich z vyprávění svých rodičů, učitelů víry. Tehdy nebyly žádné fotografie, obrázky. Ale teď je vidí a poznají je. Je to zázrak...
