Dnes máme v církvi svátek, ne pouhou připomínku, recitujeme tedy při mši svaté Gloria. Tak církev uctívá svatou Terezii Benediktu od Kříže (12. říjen 1891 – 9. srpen 1942); od její smrti v koncentračním táboře Osvětim, tedy od jejího zrození pro nebe, dnes uplývá pouhých – z hlediska církevních dějin pouhých – 74 let.
Za takto „rychlou kariéru“ vděčí Terezie Benedikta papeži Janu Pavlu II., který ji 1. května 1987 v Kolíně nad Rýnem blahořečil, 11. října 1998 v Římě svatořečil a konečně spolu se svatým Benediktem, svatým Cyrilem, svatým Metodějem a svatou Brigitou Švédskou zařadil – jako historickým věkem nejmladší – do pětičlenného sboru patronů Evropy, který vytvořil...
Její blahořečení vyvolalo určitou kontroverzi: někteří němečtí publicisté vyzývali papeže, aby nevyzvedával jednu konvertitku ke katolicismu, nýbrž uctil všechny oběti holocaustu stejně; správně tehdy odpověděl jeden z německých biskupů, že ji Svatý otec neblahořečil proto, že byla poslána do plynu, ale proto, že se nechala vést Duchem Svatým.
Myslím, že tato světice je i u nás dobře známá; každý křesťan ví, že se narodila jako Edith Stein v německé židovské rodině v dnešní Wroclawi v Polsku, tehdy Breslau v Německu, že jako čtrnáctiletá se rozešla s židovskou vírou své rodiny, studovala filozofii, jako třicetiletá přijala víru katolické církve a ve věku dvaačtyřiceti let se stala karmelitkou v klášteře v Kolíně nad Rýnem.
Přesto toho o ní myslím hodně nevíme, ačkoli jde o jinak vcelku snadno dohledatelná fakta. Jako filozofka nebyla jen tak někdo! Za nástupkyni na své katedře si ji vybral jeden z největších filozofů 20. století Edmund Husserl, zakladatel fenomenologie; nedokážeme ani docenit, jak významná byla společenská pozice, ze které uměla odejít. Co asi Edmund Husserl cítil, když jej pozvala ke své obláčce? Husserl do kláštera nepřijel, ale své někdejší asistence poslal blahopřejný telegram.
Nemluví se o tom, že v roce 1933 poslala Edith Stein dopis papeži Piu XI., ve kterém charakterizovala nacistický režim v Německu a poprosila jej, aby k němu nemlčel. Papež jí neodpověděl a není ani doklad, že by vůbec dopis dostal osobně do ruky – ale asi ano. V roce 1937 vydal německy psanou encykliku Mit brennender Sorge, ve které nacistický režim jasně odsoudil a která se četla ve všech kostelích v Německu.
A moc málo se také mluví o jednom vztahu světice k naší zemi: skoro na celý rok 1915 přerušila Edith Stein své studium a pracovala u nás v Hranicích na Moravě jako dobrovolnice Červeného kříže, starala se o raněné vojáky (aby je rozveselila, hrála pro ně i divadlo, ovšemže německy). Rok v Hranicích ale nebyl pro mladou dobrovolnou sestru Červeného kříže obzvlášť příjemný: čeští obyvatelé města jí, jakožto Němce, židovce a – tak ji vnímali – exponentce rakouského režimu, dávali najevo své nepřátelství.
Edith Stein byla člověk činu. Jistě to bylo i zvláštní řízení Boží, nejen její intelektuální zvídavost, že na dovolenou v létě 1921 v lázních Bad Bergzabern si vzala jako četbu Vlastní životopis svaté Terezie z Ávily; dočetla a řekla: „Toto je pravda!“ A následoval čin: hned 1. ledna 1922 přijala křest v katolické církvi.