Prorok Eliáš předává slova Boží a lidé je nepřijímají. Unaven a zklamán prosí Hospodina: „Vezmi si můj život.“ Ale Bůh mu dává pokrm a posílá ho na dlouhou cestu. Prorok věří Bohu, poslechne a dál hlásá Boží slovo (1 Král 19, 4–8).
Jedna z omilostněných duší nám předává pro tyto dny poselství, které mluví o Bohu Otci. O Otci, který nás nesmírně miluje a touží po tom, abychom s ním byli stále – zde na zemi a po smrti věčně. Otázka: Věnuji alespoň jednu myšlenku denně Bohu Otci?
Výzva svatého Pavla (Ef 4, 30 – 5, 2) mluví jasně: Nezarmucujte Svatého Božího Ducha. Zarmucuji, nebo ne?
V evangeliu (Jan 6, 41–51) současníci Pána Ježíše reptají – to znamená – dávají nahlas najevo svou ne-víru v jeho slova. A také to zdůvodňují: věří jen tomu, co vidí a co vědí. Pán Ježíš je i nás velmi důrazně poučuje, že to důležité je od Boha – ne od lidí. Otec nás k sobě přitahuje. Otec poslal svého Syna, aby se pro nás stal pokrmem. Otec nás vyučuje. Kdo vidí Pána Ježíše – za chvíli bude ta chvíle, při pozdvihování – po proměňování – vidí Otce.
Dnes, 8. srpna, si můžeme připomenout jednoho z těch, kdo jsou označování slovem otec – svatý Dominik. V našem kostele ho máme na dvou obrazech. Jedním z jeho znaků je pes s hořící pochodní v tlamě. To odkazuje na sen jeho maminky, který měla, když ho nosila pod svým srdcem, před jeho narozením. Bylo to znamení, že porodí velkého kazatele, který štěkotem probudí hříšné duše z hříšného chování. Dominik v době, kdy papež vyhlašuje proti bludařům svatou válku – křížovou výpravu – vyhlašuje jinou válku – která jako zbraně nepoužívá smrtící meče, ale meč pravdy, plamen Božího slova a sílu života podle evangelijních rad. Tyto zbraně spočívají na kázání evangelia, evangelijní chudobě a rozhovoru s těmi, kteří věří a hlásají zkreslené Boží učení.
Zvláštností dominikánů je, že nejdřív byla založena ženská větev, která na sebe bere úkol modlitbou vytvářet vše potřebné pro vítězství Boha skrze muže – kazatele. Dominik je si vědom síly slova, které mluví pravdivě o věcech neviditelných, na kterých závisí celý náš život.
Mluví o důležitosti duchovního života. S tím souvisí otázka pro každého z nás – vedu duchovní život? Pokud ano – vedu si ho sám, podle vlastních představ a přání, nebo mám duchovního vůdce?
Bludaři také vedou často velmi obdivuhodný duchovní život – a přitom jsou naprosto mimo. Velmi důležitým znakem dominikánů – kazatelů je slovo, řádové heslo: PRAVDA. Nic víc, nic míň – pravda Ježíšova: „Já jsem cesta, pravda a život.“ V každé době přicházejí ti, kteří nás budou svádět na špatnou cestu. Každý z nás má příležitost se zachránit – o tom vyprávějí obrazy svatého Dominika v našem kostele: pokorně přijímá z rukou Panny Marie růženec – žaltář Panny Marie. S Matku Boží rozjímám o životě Pána Ježíše.
V době hladomoru Dominik prodal to nejcennější, co měl, své knihy, aby mohl koupit lidem chleba.
Všemohoucí Otče, skrze Ducha Svatého, na přímluvu svatého Dominika a Panny Marie, dej nám více víry v Tebe – milujícího Otce. Skrze Krista našeho Pána. Amen.