Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Děti, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů. Z toho můžeme poznat, že poslední hodina je tady. Oni (sice) vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás. Neboť kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale mělo se na nich ukázat, že ne všichni jsou z nás. Vy však máte Ducha, kterého dává Svatý, a víte (to) všichni. Nepíšu vám to proto, že pravdu neznáte, ale proto, že ji znáte a že z pravdy žádná lež nepochází. (1 Jan 2, 18–21)
Slova svatého evangelia podle svatého Jana:
Ježíš řekl svým učedníkům:  „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ (Jan 14,1–7)

Otče Tomáši, sestro Jano, bratři a sestry, milé děti!
Dnes se scházíme ke stříbrné ekumenické bohoslužbě – už po dvacáté páté. Proto si dovolím si nejdříve připomenout historii našich společných modlitebních setkání. Současná podoba katolického kostela sv. Martina nese na průčelí rok 1721. Současný evangelický kostel byl postaven na konci 19. století. Důvodem byl stále se zvyšující počet členů sboru – tehdy překročil 1700. Vzájemné vztahy katolíků a evangelíků v tomto období – alespoň podle toho, co je psáno v naší farní kronice – byly na úrovni náboženské války na vesnici – smutné, bolestné a z dnešního pohledu naprosto nepochopitelné čtení, které je – díky Bohu – za námi.
Základem našich společných setkání byly přátelské styky mezi Mirkem a Hanou Pfanovými a P. Jaroslavem Pivodou. V nadějném období ukončení nadvlády komunistické strany se objevila touha po společném modlitebním setkávání. Při jeho plánování se řešilo, který den to bude, a byl přijat 31. prosinec – důvodem byla naše domněnka, že ke sjednocení Kristových učedníků dojde těsně před koncem světa, a tak my se budeme na tuto chvíli připravovat a scházet se k společným modlitbám v této touze poslední den občanského roku.
Tolik stručné dějiny, které doplním jmény farářů – Miroslav Pfan, Ondřej Ruml, Ida Tenglerová, Jana Potočková, Jaroslav Pivoda, Stanislav Tvarůžek, Jan Piler, Roman Štrosa, Pavel Lazárek, Tomáš Šíma.
V uplynulém roce nám Svatý otec vyměnil diecézního biskupa – stal se jím Pavel Konbul, který si zvolil za své biskupské heslo: „Cesta, pravda a život.“ Brněnské nakladatelství Cesta vydává knižně jeho promluvy, které jsou stručné, jasné, plné příkladů ze života. Z vánočního dárku – jeho knížečky s názvem Cesta, pravda, život aneb 12 tisíc slov jsem vybral několik myšlenek pro naše vzájemné povzbuzení ve víře, které v této době všichni potřebujeme.
Cesta: Každý člověk touží po tom být šťastný. Ve svém životě hledá cestu k tomuto štěstí. Nabízí se spousta líbivých zkratek, ale ty mají háček, který nejlépe vyjadřuje věta: „Zkratkou je to sice dál, ale zato je to horší cesta náročnějším terénem.“ Ve Starém zákoně má cesta trojí význam – Boží plán se světem, celý náš život a způsob, jakým vedeme svůj osobní život. V Novém zákoně je cesta symbol našeho života podle vůle Boží. Věříme, že ten, kdo kráčí ve šlépějích Kristových, vejde do nebeského království – z toho vzniklo jedno z nejpřekládanějších děl 15. století: Následování Krista od augustiniána Tomáše Kempenského. Je třeba znát smysl a cíl cesty. Cílem je nebe, plné společenství s Bohem a lidmi. Cestou je osoba, Ježíš nabízí sám sebe – ve všech životních nejistotách, bolestech, strádání, nemoci se můžeme na něj spolehnout, pevně se ho držet, a dojdeme k Otci. „Já jsem cesta.“
Pravda. Apoštol Jan nám v prvním čtení řekl: „Vy znáte pravdu, z pravdy žádná lež nepochází!“ Pravda úzce souvisí se spravedlností a právem. Žijeme obklopeni spoustou lží a polopravd. Většina se posmívá heslu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Doufám jen, že většina těchto „mudrců“ ani netuší, že se posmívají svému Stvořiteli, Vykupiteli a Utěšiteli. Pilát se zeptal Ježíše: „Co je pravda?“ My, kteří známe konec velikonočního dramatu, víme, že otázka správně zní: „Kdo je pravda?“ Pravda není jen otázkou poznání, ale také záležitostí vztahu. Ne náhodou začíná Jan své evangelium: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo se stalo tělem.“ „Já jsem pravda!“ – a tuto pravdu poznáme skrze osobní zkušenost s Ježíšem.
Život. Je podstatný rozdíl mezi člověkem a ostatními tvory. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Zvířata žijí v říši nutnosti, lidé v říši možností. Člověk je tvořen tělem, duší a duchem. Díky tomu může vést i život duchovní. Člověk je stvořen k trvalému vztahu s Bohem. Duchovní život je život s Duchem Svatým. Návod pro tento život uložil Pán Ježíš do horského kázání. „Buďte dokonalí, jako je dokonalý Váš Otec v nebi...“ Ale pozor na perfekcionismus. Bůh se na nás dívá s láskou a nabízí nám odpuštění – které napravuje naše hříchy a selhání. Horské kázání není hrozba ani výsměch, ale požadavek, o který můžeme s Boží milostí usilovat. Albert Schweitzer učil své posluchače, aby žili tak, jako by už před sebou měli na této zemi jen málo času. „Já jsem život.“
Jednou zamrzl na vesnici rybník, nedočkaví kluci se šli klouzat. Pod jedním se led prolomil. Všichni utíkali najít pomoc. Jen jeden malý chlapec popadl na břehu kámen a začal ze všech sil rozbíjet led, pod kterým se topil kamarád. Přijeli hasiči, chlapce zachránili, předali do sanitky. Jejich velitel položil otázku: „Jak je to možné, že tak malý chlapec tak malým kamenem dokázal přispět v první chvíli k záchraně kamaráda? Opodál stojící starý muž do ticha řekl: „Protože za ním nestál nikdo, kdo by mu řekl: „To nedokážeš!“
Bratři a sestry – s Ježíšem – cestou, pravdou a životem dokážeme dosáhnout cíle našeho pozemského života.
Povzbuzení a blahopřání do nového roku můžeme vložit do následné modlitby:
Ať dnes žiji, jako by to byl můj poslední den. Ať se dnes modlím tak, jako by to bylo naposledy, kdy s Tebou na této zemi budu mluvit. Ať Tě tolik miluji ve svých bližních, jako by to mělo být poslední setkání s Tebou před oním konečným ve smrti. Ať tak trpím, jako by to bylo naposledy, kdy tímto utrpením mohu přijít k Tobě, a jako by mělo být mostem k Tobě. Ať mluvím tak, jako by to mělo být moje poslední slovo. Ať jednám tak, jako by to měl být můj poslední možný dárek pro Tebe. Amen.