Čekáme na tebe, Pane Ježíši Kriste, jako čekáme každý rok. Nastal advent.

Čekáme na tebe, Pane Ježíši Kriste, a víme, co nás čeká.

Vánoce jsou hezké svátky, víš, a Ty k nim tak nějak patříš. Nejsme jako nevěřící, kteří se o svátcích jen pohádají, přejedí a šokují se navzájem co nejlepšími dárky. A potom odjedou na lyže. Tedy: také se doma v předvánočním stresu pohádáme, také toho asi i letos sníme víc, než jsme původně chtěli, ale kromě toho si zajdeme i do kostela – a hlavně víme, co slavíme: že je to Tvoje narození. Ty nejdůležitější narozeniny světa.

Myslím, Pane, že u zkoušky z vánoční teologie bychom docela obstáli... Víme, že jsi sestoupil z nebe a stal ses člověkem, žil jsi náš život, a ačkoli Bůh, byl jsi nám podobný ve všem kromě hříchu. Nemyslíme na to často, ale uvědomujeme si, jak je to nepochopitelné tajemství.

A máme z něho radost. Opravdu nás těší, dodává nám důvěru, když víme, že v naší svaté víře je to tak, že jsi Emmanuel, Bůh s námi. Žije se nám líp, když jsi nám tak blízko.

Ale co s adventem? Koupíme si adventní věnec a mile nás to dojímá, když vidíme, jak děti žádnou neděli po návratu z kostela nezapomenou a hned se hrnou k němu, aby se zapálilo o svíčku více; to byl dobrý nápad, nevím, i když nevím, kdo s adventním věncem přišel, za mého dětství jsme doma adventní věnce neměli.

Ale jaký je můj duchovní program adventu? Osobní, ne jen liturgický? Promiň, Pane, vím, že máš rád upřímnost, tak ti to řeknu: přijdeš, narodíš se, je to tak dobře – ale nic se nezmění. Je to jen liturgická oslava sice důležité události, která má zásadní smysl pro můj život, to vím, ale – je to jen liturgická oslava. Život jde dál. Jako každý rok – k jaru a k Velikonocům, létu, prázdninám a dalšímu podzimu a dalším Vánocům – ale může to být jinak?

Říkáme, že v adventním čase čekáme na tvůj příchod – ale žijeme spíš pořád stejně; nejsi nám blíž, když jdeme z půlnoční, než když jsme šli z té, kterou jsme slavili loni.

Ale může to být jinak? Můžeme být každý rok jiní? Můžeme KAŽDÝ rok udělat nějaký viditelný krok k tobě? A kam bychom došli? Nebojíme se?