Jako nový uživatel internetové sociální sítě Facebook (FB) jsem byl zpočátku nadšen. A ještě po několikaměsíční zkušenosti jsem konstatoval, že se můj optimistický pohled na praktickou použitelnost a převládající pozitiva FB potvrdil. Zvláště jsem si tehdy pochvaloval možnost vytvářet facebookové skupiny na podporu pozitivních tendencí ve společnosti. A učinil jsem v tomto směru některé konkrétní kroky. Tak vznikly především skupiny „Za kvalifikované a pravdivé zpravodajství o církvích“ a „Za korektní vztahy KDU-ČSL a TOP 09“. Do obou skupin se přihlásily desítky členů, jež jsem také připojil ke svým „facebookovým přátelům“.

Mé nadšení však poněkud ochladlo, když jsem zjistil, že někteří lidé využívají diskusi na FB k prosazování svých extrémních názorů. Ve skupině „církevní“ se střetli extrémní konzervativci s extrémními liberály a ve skupině „politické“ se zase začali navzájem napadat právě ti, kterým chtěla skupina dát prostor k vytváření vzájemných  korektních vztahů...

Poté jsem se s několika aktivními členy první z oněch skupin pokusil vytvořit sdružení, jež by se systematicky zabývalo upozorňováním na konkrétní případy neobjektivního a nepravdivého informování o církvích  v hromadných sdělovacích prostředcích. Vznikl přípravný výbor sdružení, v němž se začalo diskutovat o věcné náplni a formách činnosti, jakož i o jejím personálním zabezpečení.

A tu se objevilo něco, co mě doslova zděsilo: Přímo z řad iniciátorů naší akce vystoupili jedinci, kteří prohlásili, že s těmi a těmi nemohou spolupracovat, ba ani sedět za jedním stolem! Jiní zase říkali, že je to výborná myšlenka, které fandí, ale nemají bohužel čas se její realizaci pravidelně věnovat.  Zůstal jsem tedy sám s jedním obětavým knězem a hrstkou těch, kteří byli připraveni „do toho jít“. Nakonec jsme však usoudili, že bychom to v tak malé skupince, jež by navíc byla vystavena kritice extremistů zleva i zprava, nezvládli.

Členové „politické“ skupiny pak byli většinou zcela pasivní a zbývající se převážně rozdělili na stoupence jedné či druhé politické strany, kteří se vzájemně kritizovali.

Velmi zklamán jsem chtěl obě skupiny – jako jejich tvůrce a administrátor – zrušit, ale ukázalo se, že to není technicky možné. Oznámil jsem tedy všem jejich členům, že odcházím. Tak zůstaly skupiny „viset“ na FB s poznámkou, že nemají administrátora. A jejich aktivity jsou takřka nulové.

Moje další působení na FB se zaměřilo jednak na sledování informací, jednak na diskuse s „facebookovými přáteli“ na aktuální témata. Získávání informací je zajisté přínosné. Diskuse mě však většinou zklamaly, neboť největšími diskutéry se ukázali být opět již výše zmínění nositelé extrémních názorů, kteří mě z jedné strany poučovali o vadách II. vatikánského koncilu a chybách  až herezích posledních papežů a ti z druhé strany mě kritizovali za můj fundamentalismus... Proto jsem se rozhodl tyto převážně neplodné diskuse ukončit a „neomylné“ diskusní partnery  ze svých  „přátel“ na FB vyloučit.

A posléze jsem se rozhodl – i z důvodů časových priorit – celkově své prodlévání na FB zkrátit a v souvislosti s tím výrazně omezit též počet zbývajících facebookových partnerů (aniž bych byl s nimi v nějakém názorovém sporu).

Přesto všechno jsem však Facebook neopustil. Jednak jsem si jeho prostřednictvím zachoval výměnu aktuálních informací s nejužším okruhem svých osobních přátel, jednak jsem se aktivně zapojil do několika odborných, i zahraničních, facebookových skupin, zaměřených na ony – převážně duchovní – otázky, jimiž se trvale zabývám.

Závěrem poznamenávám, že sdělením svých poznatků z dlouhodobějšího využívání sociální sítě FB sice poněkud koriguji své nadšení z mého prvního článku o Facebooku, ale současně chci oponovat názoru, že je tento moderní komunikační nástroj neužitečný. Jen je třeba nalézt v něm to, co je pro konkrétního uživatele přínosné a čím může on přispět druhým.

viz též: Končím s Facebookem!