Na výsledky voleb ve Francii a především v Řecku reagovaly finanční trhy zděšením; zatímco francouzského socialisty se trhy přece jen zas až tak nebojí, situace v Řecku je skutečně bezvýchodná. Když je skutečně zle, rozdíl mezi demokratickou pravicí a levicí už není příliš veliký: Nová demokracie (ND) a Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), které se po desetiletí střídaly ve vládě nad Řeckem, chtěly tentokrát po volbách uzavřít koalici – ale jak se ukázalo, nemají na to dost hlasů. Krajní levice, jejíž alespoň tichou podporu by obě velké strany potřebovaly, žádá, aby se přestalo s úspornými opatřeními, která označuje za vnucená, barbarská a ponižující... Bez nich by ale Řecko s největší pravděpodobností nedostalo téměř dvanáctimiliardový balíček dalších půjček (či spíše darů...) plánovaný na červen, který je nutnou podmínkou, aby země alespoň zhruba fungovala...

Všude se mluví o tom, že se po volbách Řecko opět o kus přiblížilo svému odchodu nebo vyloučení z eurozóny a návratu k drachmě. Pokud by ale Řekové opustili euro a vrátili se k národní měně – není samozřejmě podstatné, jestli by jí říkali zase drachma jako dřív anebo nějak jinak – propadla by se taková měna ekonomicky nezávislého řeckého státu okamžitě po svém zavedení až na dno a byla by znehodnocena prakticky k nule; Řekové by si museli prožít hyperinflaci jako svého času Ukrajina, Zambie anebo Bolívie, kdy se peníze už ani nepočítaly, ale jen se pomocí pravítka odhadovala cena podle počtu centimetrů gumičkou staženého balíčku bankovek...

Přiznám se, že bych něco takového Řekům ze srdce přál. Je to národ, který si doteď nedokáže připustit, že si své potíže způsobil sám nesmyslným vyhazováním peněz a zadlužováním. Maximum řecké sebereflexe, pokud jsem nějakou zaznamenal – a i ve volbách se to projevilo – spočívá v tom, že řecká veřejnost obviňuje své politiky, to oni nás zadlužili, tak ať si své dluhy platí! Ani stopa poznání, že vinen je i ten, kdo bere, kdo užitek z dluhů inkasuje... Ve Slezsku narozený Řek, který v 80. letech odešel za svobodou do vlasti svých rodičů, ale nyní je rád, že umí česky a už je zas zpátky v rodném Krnově, českým médiím sdělil, že po své zkušenosti s řeckou pracovní morálkou podobný krach, jaký nyní Řecko zažívá, už dlouho očekával. Rozumíte: člověk, který vyrostl v komunistickém Československu, se děsil řecké pracovní morálky! Když nový starosta druhého největšího řeckého města Soluně, profesí podnikatel, a nikoli politik, chtěl přestat s plýtváním a propustit několik tisíc (!) naprosto zbytečných městských úředníků, zjistil, že většinou mají smlouvy, které jejich propuštění naprosto vylučují, pokud nespáchají přímo zločin. I tak propustil, koho mohl. Když si však šel, jak velí tradice, o Velikonocích do katedrály pro požehnání, metropolita mu požehnání odmítl: prý – ubližuje lidem! A představitel z ostrova Zakynthos je terčem nenávisti i fyzického napadání jen proto, že zrušil slepecké penze několika desítkám slepců na tomto ostrově, kteří ve skutečnosti slepí vůbec nebyli...