Je jeden Bůh – ve třech osobách?

Cítím strach z tajemství, jež mě přesahuje?

Ve všem, co mě přesahuje, pociťuji ohrožení...

Proč tomu u Trojice tak není?

Nejdřív je víra: to, čemu nevěřím,

ve mně strach nevyvolá...

Víra je škola, víra je štola, víra mě volá

do hlubiny, kam nedohlédnu,

ani k nebesům a ani ke dnu,

víra mě učí, víra za mě ručí,

víra mě svírá, víra mě jistí

při sestupu do hlubiny,

vzestupu na výšiny,

víra mě čistí.

Okamžik závratě a hrůzy

je první zážitek, zažitá, živá víra:

pevněji sevřená dlaň Boží v mé ruce,

dlaň v ruce, jež mě

a mé srdce svírá...

Víra je revoluce, víra je evoluce,

víra je ruka v ruce.

Víra je klidná hladina

jezera v noci,

tichý bubínek měsíce,

ztracená mince,

ukazováčky

orobince...

Ne

manifestovaný

zážitek Boží moci...

Víra je Láska.

Stržená maska.