Návrh zákona o vyrovnání státu s církvemi je ve druhém čtení; v české parlamentní mechanice to znamená, že se o něm diskutuje vždy v pondělí a ve středu. Až se dodiskutuje, může se hlasovat. A při hlasování má vláda šanci zákon prosadit.

Jenže ono se diskutuje a diskutuje. Sociální demokrati a komunisti se v podstatě opět jednou rozhodli pro obstrukci, i když ne tak nápadnou. Když jsem si nedávno prohlížel Poslaneckou sněmovnu v Římě, viděl jsem tam tlusté knihy s portréty důstojných osob na obálce: soubory všech parlamentních „discorsi“ významných poslanců, které sněmovna vydala tiskem; nevím, jestli to bylo vydání skutečně kompletní, nebo šlo o výběr, výběr tak říkajíc „ad usum delphini“ – ale mám za to, že kdyby se u nás s odstupem několika desítek let k něčemu podobnému schylovalo, řada českých poslanců by byla proti: styděla by se za své někdejší kecy. Pravda, jejich „moudra“ jsou uložena v parlamentních stenozáznamech a dají se dohledat i na internetu, ale mít je v knihovně pěkně svázané s portrétem dotyčného na obálce – to je přece jen něco jiného, to je už cosi jako „odkaz národu“ – to jsou slova, se kterými chce dotyčná paní nebo dotyčný pán „vstoupit do dějin“.

Zejména se myslím budou leckteří poslanci poslanci stydět za příspěvky, kterými nyní zdržují restituce: úroveň klesá, k nule, pod nulu a pod práh pravděpodobnosti. Nejde mi o Grebeníčka, ten se nestydí nikdy – a klidně hovoří i o morálním bahně a nemyslí tím sám sebe. Ale co říct, třeba, o takovém sociálním demokratovi Jeronýmu Tejcovi, když řekne, že byl zvolen, aby hájil zájmy lidí, ne zájmy církví: církve jsou snad tvořeny někým jiným než lidmi? Nebo to jenom představený církve už není člověk?

Zatím se tedy diskutuje. Nevím, co bude dál. Zatím je zřetelným cílem dosáhnout odkladu do září a využít téma církevních restitucí demagogicky v krajských a senátních volbách; ano: využít demagogicky, protože jinak než demagogicky toto téma využít nejde. Jenže situace už není stejná jako před několika lety. Je zde už nález Ústavního soudu, který průtahy zákonodárcům vyčítá, a je zde jasně deklarovaná vůle církevních právnických osob domoct se v případě neúspěchu zákonodárné cesty svého práva u soudů.

Pěkný pohled na tohle všechno dění – pěkný pohled to ovšem na mou duši není.