Pár minut po půlnoci dne 14. července 2012 Poslanecká sněmovna schválila církevní restituce. Pro bylo 93 ze 182 přítomných poslanců.

Křížová cesta zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi tak dospěla ke svému dalšímu zastavení. Teď ještě Senát a znovu Poslanecká sněmovna (kde už bude potřeba 101 hlasů, které tedy restituce zatím neměly) a podpis prezidenta a případné další hlasování (a jednání) v Poslanecké sněmovně, pokud snad prezident, vždy nevyzpytatelný, bude chtít zákon vetovat...

Schválení restitucí předcházelo ne méně než šest hodin opoziční obstrukce a nenávisti.

I předcházející dny poslanecké debaty k tomuto tématu byly plné lži a zloby vůči křesťanům, ale 13. července 2012 poslanci KSČM, ČSSD a VV ještě výrazně přitvrdili. Grebeníček tentokrát vynášel T. G. Masaryka, jehož sochy komunisté, dokud vládli, odstraňovali z veřejných prostranství a jeho jméno z učebnic; ještě mně komunisté ve škole zdůrazňovali, že T. G. M. střílel do dělníků, nyní Grebeníček zdůrazňoval jeho skromnost a lásku ke knihovně; a ovšem žalobu, kterou na něj podalo 308 českých učitelů náboženství před více než sto lety. (Fakt, který má jistě moc velký význam pro současnost.) Atmosféra byla taková, že i ministryně kultury Alena Hanáková se spletla a ve svém závěrečném slově mluvila, než se opravila, o „zákonu o nápravě některých křivd způsobených církvemi“ – a levice jí zatleskala...

O žádné jiné složce nebo vrstvě české společnosti nezaznělo v zákonodárném sboru České republiky nikdy tolik zlých a nenávistných slov, jako právě 13. července 2012 o katolících. Ještě štěstí, že parlament se těší tak malé důvěře české společnosti, že to prakticky vůbec nic neznamená.

Změnil jsem zcela názor na Českou stranu sociálnědemokratickou; zatímco dosud jsem ji považoval za partaj sice s jinými, mně nevyhovujícími politickými a ekonomickými názory a s vcelku standardním podílem lumpů a darebáků, nyní ji považuji za stranu ideologickou a v některých ohledech (v některých ohledech!) za legitimní dědičku předlistopadového komunismu, stejně tak jako jí je Filipova a Grebeníčkova KSČM. Například Petr Hulínský, kterého jsem dosud pokládal za docela rozumného sociálního demokrata a který má právnické vzdělání, zcela vážně obvinil vládu, že „poškodí vlastní občany ve prospěch cizího státu, Vatikánu“. Cizího státu, který nadto, ó hrůzo, není ani členem Evropské unie a v USA byl zařazen na seznam zemí, kde hrozí praní špinavých peněz! O tom, že na tentýž seznam byla v USA zařazena i Česká republika, už Petr Hulínský pomlčel.