Měl jsem zase jednou lyrickou náladu – a protože je tak všude plno diskusí o volbě prezidenta, začal jsem psát:

Za jemného vánku

myslíš na Zuzanku;

když se vítr sbírá,

vzpomeneš na Dienstbiera

a září-li slunce jako šperk,

vyhraje Karel Schwarzenberg.

Přečetl jsem to kamarádce, a ta, děva drsnější povahy, řekla, že v tom chybí verše na hlavního favorita. A hned dodala:

Když je keců plná vana,

vzpomeneš si na Zemana!

Ale stranou naší pozornosti nezůstal ani druhý hlavní favorit:

Ajta! Hle! To rozdělení nové –

jde Fischer proti Fischerové!

Kolega pak dal k lepšímu, co napsal, když hrozilo, že KSČM vysadí kandidaturu svého eurokosmonauta:

Až na orbitu odzemek

tančí Vladimír Remek;

na Hrad je to pak jenom skok,

zavelí státu: „Vlevo v bok!“

Trochu jsme se pak napili (prosím: ne moc!) a to mě inspirovalo ke slovům o kandidátovi ODS:

Když potká sob soba,

mají radost oba,

když se sejdou tři sobi,

tak se radost násobí,

když vyjde ven Sobotka,

nikdy soba nepotká.

(No, to nebylo zrovna nejsilnější.) A doplnili jsme pak – abychom nikoho nediskriminovali – i další kandidáty:

I bulldog (ten cizinec!) do boudy se schová,

když mluví Jana Bobošíková!

A konečně:

Silný jako kanc

je Vladimír Franz!