Dneska se schází grémium ODS, aby se zabývalo tím, proč Přemysla Sobotku, stranického to kandidáta na prezidenta republiky, volilo tak málo lidí; kdyby kandidáti ODS měli stejně smělou podporu voličů i v příštích sněmovních volbách, ODS nejen že by se nedostala dovnitř, do sněmovny, ale ani by podle zákona nedostala proplacenou stokorunu za každý odevzdaný hlas...

Grémium bude zasedati za zavřenými dveřmi, sázím však rovných sto k nule, že vím, jak to tam, za těmi dveřmi, dopadne. Grémium bude hledati, přijde s různými návrhy, ale pravou příčinu neodhalí.

Pravou příčinu největší prohry ODS v postkomunistických dějinách (největší prohru ODS – nikoli největší prohru pravice, jak to mylně zhodnotil ve zpravodajství České televize nedávno jakýsi lyžař z Jizerské padesátky...).

Zkrátka, není to nic příjemného být dneska slušný člověk a současně politik ODS; tyto role už podle mého názoru snad ani nejde propojit – alespoň ne na úrovni vrcholové politiky. Grémium bude jednati za zavřenými dveřmi, ale možná tak trochu tuším, jak se tam bude diskutovat. Jiří Pospíšil, kterého považuji stále ještě za slušného politika, bude možná mluvit o tom, že na vině je velebná prezidentská amnestie, kterou si lidé jaksi spojili s ODS (a bodejť ne, dodal bych, když ji někdejší zakladatel této strany, jak sám říká, vymyslel, nynější místopředsda, podle svých slov, konzultoval a nynější předseda spolupodepsal). Jaroslav Kubera, o kterém pořád ještě přemýšlím, zda ho mám považovat za slušného člověka, si tam možná potvrdí názor, že vedení strany se schová za to, že Přemysl Sobotka byl vybrán ve stranických primárkách (a kdo si ještě vzpomene, nad kým v nich zvítězil: snad už jen sám Evžen Tošenovský – a ten si mne myslím ruce radostí nad tím, že měl tak málo štěstí!). A Petr Nečas, o kterém už moc nepřemýšlím, snad zase obviní Jana Fischera, že sebral ódéesce pravicové voliče, a černého Petra pak přehraje na česká média, protože Přemysla Sobotka příliš málo podporovala (jakoby ani nevěděla, že je to kandidát ODS!). Nic.

A přitom řešení leží přímo na dlani: možností, jak získat kladné body, má ODS tolik, že může vylétnout v očích veřejnosti k slunci mohutně jako zeppelin. Stačí, aby se strana distancovala od exprimátora Prahy Pavla Béma, který léta lhal médiím, že s kmotrem Romanem Janouškem nemá žádné nadstandardní vztahy, jen občas koutkem oka jej zahlédne na tenise – a jasně vyhlásila, že Bémovo chování jako primátora bylo nezákonné a jeho návrat do strany je nežádoucí. Stačí, aby se ODS omluvila, že tak řečené rebely (Šnajdr, Fuksa a spol.,) vyvedla ze sněmovny tím, že jim nabídla lukrativní koryta, a prohlásila, že takový postup bude pro příště považovat za nepřijatelný. Stačí, aby pak strana zbavila všech funkcí Martina Kubu a Petra Nečase, že takovýto postup zaranžovali. Pak by se ještě mohla omluvit za nedobré zacházení někdejšímu šéfovi Státního fondu životního prostředí (a nyní senátoru) Liboru Michálkovi a uznat, že právě Michálek si zaslouží uznání, že veřejně upozornil na korupci, a rozloučila se s Pavlem Drobilem, který je z korupce důvodně podezřelý. Preference ODS by pak stouply o desítky procent.

Že něco takového (a ani nic podobného) ODS nikdy neudělá? To je mi jasné taky!

Obnova ODS totiž dospěla do stadia, které se někdy označuje ve zprávách z čistírny slovy: SKVRNY NENÍ MOŽNO VYČISTIT BEZ PORUŠENÍ PODSTATY LÁTKY.