Jeden z nejpůsobivějších momentů v dějinách české antikomunistické emigrace nastal, když se v exilu sešli Pavel Tigrid a Zdeněk Mlynář – tedy někdejší nejodvážnější protikomunistický novinář v tom podivném mezidobí let 1945–1948 a někdejší mladý stalinista ze stejné doby... „Nikdy jsem si nemyslel, že se takto sejdeme,“ řekl prý Zdeněk Mlynář. „To já jsem se zas tolik nedivil,“ komentoval to pak v časopise Svědectví Tigrid. A na co se řeč obou pamětníků stočila nejdřív? Samozřejmě na komunistický „vítězný únor“ – puč z druhého měsíce roku 1948. A Pavel Tigrid řekl Zdeňku Mlynářovi, že oni, tehdejší představitelé nekomunistických stran, skutečně komunistům věřili, když tehdy komunisté říkali, že chtějí jenom zlepšit postavení chudých lidí, že nechtějí moc jen sami pro sebe, že chtějí systém více politických stran a politickou pluralitu... „Tak vy jste nám tehdy věřili...,“ kroutil hlavou a nemohl se vynadivit Zdeněk Mlynář: byla to pro něj nejpřekvapivější informace celého jeho života...
Stejně tak myslím Karel Schwarzenberg věřil Miloši Zemanovi, když mu Zeman na samém začátku kampaně před druhým kolem říkal, že i on je pro to, aby se kandidáti navzájem nešpinili... „Jeden z nás dvou bude prezidentem, a nebylo by dobře, kdyby vstupoval do Vladislavského sálu s oblekem potřísněným vajíčky a rajčaty,“ formuloval to kníže. Řekl vajíčky a rajčaty, neřekl hnojem. A Schwarzenberg tuto gentlemanskou dohodu dodržoval. Nemluvil o Bamberské aféře, nepředhazoval Zemanovi Šloufa ani kauzu Olovo, nic z toho a nic podobného... Zato Zemanovy vrhací týmy spustily a až do voleb se nezastavily.
Jenže ten, kdo podvádí a lže, v nepříliš chytré společnosti možná vyhraje, ale pošpiní a zneuctí přitom především sám sebe; kdo lže a podvádí, je potřísněn hnojem.
Ovšem Miloši Zemanovi na nějakém tom kilečku hnoje nikdy nesešlo. (Ostatně tomuto materiálu se už také v minulosti omluvil, řekl: „Omlouvám se hnoji,“ když ke hnoji přirovnal novináře.)
Snažím se nějak se srovnat se skutečností, že do Vladislavského sálu přijde skládat prezidentský slib muž od hlavy až k patě zapatlaný hnojem. Říkám to bez omluvy – zapatlaný hnojem.
Slušní lidé tváří v tvář hajzlům dělají pořád stejné chyby. V roce 1948 jako v roce 2013.