P i v o

Podíval jsem se ještě, jestli není náhodu, nějakou smyčkou času, už 1. dubna 2005, anebo zda, což by bylo horší, nejsem na nějaké jiné stránce či v jiném časopise, ale četl jsem Mladou frontu Dnes, tedy přesněji řečeno 12. října 2004 a byl jsem na stránkách věnovaných zpravodajství. Pracovník Sociologického ústavu Akademie věd České republiky Jiří Vinopal hovořil o hospodách, vinárnách a pizzeriích.

Já vám řeknu, není nad to, když něco, co už člověk stejně ví, mu potvrdí ještě svou autoritou věda. Tak především: Akademie věd zjistila, že chodíme rádi do hospody, a to častěji muži, než ženy. Jiří Vinopal dále informoval, že česká hospoda vždy byla významným sociálním, kulturním a historickým fenoménem. (Tedy, říkám si, pokud jde o mě, já chodím do hospody spíše z důvodů sociálních, než historických.) A 97% Čechů si prý přichází do hospody popovídat. Odhodlána zarytě mlčet jsou tedy v celonárodním průměru 3 % návštěvníků hostinských místností. Vidíte, řekl bych, že je to o něco víc; ale možná někteří z nich svůj úmysl v hospodě mlčet, vypít si svoje a jít domů našim výzkumníkům zatajili. Vědci zjistili, že ”z hlediska politických preferencí pivo pijí poněkud častěji příznivci ODS,“ dočetl jsem se rovněž, ale bohužel už chyběly přesné procentní údaje. Tenhle závěr ze své nevědecké empirické zkušenosti nemohu, politicky řečeno, ani potvrdit, ani vyvrátit. A mám-li jej komentovat, nevím si s ním rady. Třeba to ani není pravda. 

Maďarský spisovatel, jehož hra se odehrává mezi nezaměstnanými na malé vesnici v Maďarsku, ale hrála se po celém světě, i na Novém Zélandu, české pivo chválil - prý uklidňuje. To je nepochybná pravda, protože chmel je lehké přírodní sedativum. A tak český návštěvník hospod většinou sedí - a nepere se. Maďaři prý pijí v hospodách především vinný střik a to prý je, podle spisovatele, horší a má těžší následky. Nevím. Po pivu se ovšem na rozdíl od vinného střiku tloustne, což je nepříjemné, protože pivo je také lehce stravitelný velký zdroj energie; hodí se proto pro sportovce a lidi tělesně pracující. Dost ? teď už mluvím málem jako bych sponzorován nějakým pivovarnickým gigantem, což nejsem, ale, mimochodem řečeno, myslím si, že naši akademičtí sociologové byli.

Každopádně mi české pití piva mi připadá hloupé a nekultivované, jako bychom množstvím naháněli to, co nás nezajímá na kvalitě. Ve své většině už totiž dneska pivu nerozumíme. Pijeme leccos, špičkovou kvalitu i velmi špatné zboží. Oč kultivovanější jsou třeba Belgičané, schopní ocenit množství značek, typů piva a specialit, nad kterými klasický český pivař jen hloupě, zbytečně a povýšeně mávne rukou. Mám představu, že by se pivo u nás pilo v menším množství, ale vědoměji, kultivovaněji, s radostí. Ale ovšem že vím, že je to jen sen!

Pivo je u nás také často špatně uskladněno, leží v trubkách, není v chladu ? a to se všechno projeví na kvalitě. A ještě něco: všiml jsem si, že velmi dobře mívají pivo ošetřené provozovatelé vietnamských bufetů a restaurací; umějí tedy přejímat naši kulturu a současně si ponechávají tu svou. A to je v poslední dobou také moje preference: vietnamské jídlo s českým pivem.

Ano, muselo k tomu dojít, že budu jednou psát o pivě... tak to mám aspoň dneska za sebou. Vážení čtenáři, promiňte.