Fejetony

Podcenil jsem Českou Lípu. Není to tak vykořeněné město... Čtvrté v řadě komunikačních dobrodružství Víta Rakušana se totiž nekonalo zdaleka v tak vyhrocené atmosféře, jak jsem už dopředu předpokládal podle tří předchozích...

„Maté,“ řekl jsem ve specializovaném obchodě se spoustou druhů čaje. „Maté? Jaké?“ usmál se na mě prodavač a vyjmenoval několik druhů; nic mi to ovšem neříkalo. „Prosil bych ten čaj maté, který pije papež František...“ „Promiňte prosím,“ řekl prodavač, „ale já nemám nejmenší tušení, co pije papež – a ani mě to nezajímá...“

Otec Nuzík byl našim farním knězem a byl opravdu skvělý – moudrý, pokorný a zbožný. Když mlúvíl včíl v katedrále, byl stejný jak tehdá. Ja, to sa mosí oslavit! A jak teprú budú slavit Straňané! Šak oni majú zitra fašank! To Vatikán nevychytál, vyhlásit arcibiskupa původem ze Strání deň před straňanským fašankem!

O víkendu jsem se účastnil brigády v širší rodině. Vyklízeli (a částečně bourali) jsme dům po prarodičích, který se má změnit v útulné hnízdečko pro novomanžele. Většina pracantů toho dne byli mladí muži, kteří nepamatují a nedocení to, co jsem vnímal já. Nenávratně mizející způsob života mých předků, který jsem v dětství viděl všude kolem sebe. Až mi z toho bylo těžko u srdce!