Za bolševika sloužil u nás na škole školník pan Dulák, řečený Pandulák. Hrozně rád poučoval děti – jako všichni školníci na světě. Měl bratra v Americe. Kdyby byl učitel, přišel by kvůli bratrovi v Americe o místo, ale jako školník mohl sloužit dál. Dokonce ve škole i bydlel. Bratr si nějak legalizoval pobyt v zahraničí, a tak přilétal každé prázdniny na krátkou návštěvu Československa – ale i když to bylo o prázdninách, nesměl se s bratrem sejít přímo ve škole, takže ho nikdo z nás nikdy neviděl (vidět živého Američana, to tehdy nebylo jen tak).
Jeden rok nám Pandulák vypravoval: „Tak, kluci, představte si, brácha letos nepřiletí, nevyšly mu peníze.“ A pokýval hlavou: „Víte, ono to v tý Americe taky není všechno růžový!“
Vzpomněl jsem si na Panduláka teď, když sleduju zprávy o počínání Donalda Trumpa a o demonstracích proti němu.
„Tak leťte do Ameriky za bráchou vy, pane Dulák,“ navrhl jeden z nás.
„Co?“ školník na něj vytřeštil zraky; něco takového ho nikdy nenapadlo; jak by taky mohlo.
„Život podělanej, kluci! A běžte pryč, tady nemáte co dělat,“ vyhnal nás ze svého školnického kamrlíku.