V Katolickém týdeníku z 16. prosince je moc zajímavý rozhovor s otcem Prokopem Brožem, nově jmenovaným pomocným biskupem Královéhradecké diecéze.
Odpovídá v něm i na otázku po svém biskupském hesle: „Postupně mě v životě napadala a také chvíli nesla hesla, věty, citáty z Písma nebo i jiné výroky. S něčím jsem vstupoval do kněžství, na to chci navázat, ale ještě si beru čas, abych mohl biskupské heslo zvolit.“
A závěru rozhovoru otec Brož dostává znova vlastně ještě jednou tutéž otázku, jen jinými slovy: „Vzal jste si předsevzetí do svých biskupských let?“
A teď odpovídá jasně a pregnantně: „Kdo mě znají, následující věta je nepřekvapí: Bez Ducha Svatého ani ránu!“
Bez Ducha Svatého ani ránu! To je heslo, to je životní program!
To by bylo i heslo v biskupském znaku!
Jak by to znělo latinsky? Sine Spirito Sancto nulla pecka!
Jenže pecka není latinské slovo...
Jak je latinsky rána? Ictus.
Sine Spirito Sancto nullus ictus?
Latinsko-český slovník Pražák – Novotný – Sedláček (2. vydání 1919) říká, že ictus je „úder, úhoz, rána, náraz“ – a jako v češtině i přeneseně „rána = neštěstí“ (a navíc také ráz a úder v hudbě – pak i takt; a silná slabika a pak i stopa v poetice).
Jenomže iktus je také české slovo a znamená mrtvici, jak víme i my, co nemáme lékařské vzdělání. Takže s výrazem ictus v biskupském erbu by to nešlo…
(Ostatně mimochodem, české lidové „trefil ho šlak“ znamená vlastně taky totéž, Schlag je rána německy.)
Tak kudy dál?
Nešlo by to přeložit do latiny nějak podle smyslu?
Třeba „Nullus actus sine Sancto Spirito“? To už by snad v erbu vážně mohlo i být! Nebo stručněji: „Nihil sine Spirito Sancto?“
Ať už se otec Brož rozhodne jakkoli a vybere si jakékoli heslo, jen doufám, že se na mě za tyto nevyžádané rady nebude zlobit!
Protože zásada „Bez Ducha Svatého ani ránu!“ je naprosto úžasná a moc mě oslovila. Určitě mě ponese.