Moderátorka v korejském tradičním oděvu – tentokrát růžové barvy – cosi zpívá hlasem velice, velice vzrušeným a bojovným. Takové záběry převzaly z vysílání severokorejské státní televize nejrůznější televizní stanice po světě. Nikoli ovšem poprvé, jen tentokrát, a není proč nevěřit odborníkům, je k obvyklému vzrušení korejských státních zpráv opravdový důvod: komunistická Korea oznámila, že úspěšně vyzkoušela explozi vodíkové bomby.

Vodíkovou bombu, na rozdíl od atomové nikdy „na ostro“ nepoužitou, zná lidstvo od roku 1952 a disponují jí jen stálí členové Rady bezpečnosti OSN: Američané, Rusové, Britové, Francouzi a Číňané. A nyní tedy i komunističtí Korejci?

Svět, od sousedů KLDR po světové velmoci, reaguje silně odmítavě. Česká parlamentní komunistická strana, která má pro severokorejský režim jinak jen slova chvály a uznání, zatím žádné prohlášení nevydala...

Vodíková puma není jen nějakým novějším typem atomové zbraně: jde o cosi řádově odlišného, co na rozdíl atomové pumy nemá ve své ničivosti žádný limit. Na rozdíl od ní využívá ne štěpení jader těžkých prvků kovů, nýbrž naopak syntézy prvků lehkých jader. A „klasická“ jaderná puma, odpálená nejdříve, tuto reakci spouští...

Je to jistě děsivá zpráva, že by nejnelidštější diktatura na světě měla k dispozici takovouto ničivou sílu: nikdo nemůže zabezpečit, že režim sice na oko superjednotný, ale ve skutečnosti plný vnitřních rozporů a nepřátelství (jako každá diktatura) zbraň nepoužije při nějaké krizi, třeba podobné zoufalství Adolfa Hitlera na konci války, kdy tento zločinec měl touhu pokud možno zničit celý svět...

Odborníci zkoumající radioaktivitu v ovzduší a explozí vyvolanou zemětřesnou vlnu naštěstí pravdivost severokorejského oznámení zpochybňují. Spíše než o test vodíkové pumy prý šlo o zkušební explozi „běžné“ jaderné pumy, čtvrtou za posledních deset let. I to je samozřejmě cosi hrozného... Švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt řekl, že od chvíle, kdy byla jaderná zbraň vynalezena, už lidstvo před ní nikdy nemůže být zcela bezpečné. „Můžeme se snažit, aby tento Damoklův meč visel na ocelovém laně, a ne na niti – ale viset bude neustále,“ napsal.
Je to zajisté trest Boží za naše hříchy, za hříchy celého lidstva, že na světě vůbec existují režimy, jako je Korejská lidově demokratická republika – a měl bych ta slova z názvu napsat v uvozovkách, jak jsou nepravdivá: nejde ani o lidovou, ani o demokratickou a tím méně o republiku; snad by se mělo říct: Korejská oligarchická diktátorská monarchie rodiny Kimů...

Ale můžeme věřit, že oběti korejských křesťanů, tak krutě pronásledovaných, budou i zde semenem budoucnosti a naděje.