Pomalu, ale vytrvale se připravuji na moment, kdy předsedou české vlády se stane slovenský exkomunista Andrej Babiš.
Kdybych s ním někdy musel diskutovat (ale nikdo mě k tomu nenutí a není důvod, proč si myslet, že by k tomu muselo dojít), zeptal bych se ho především takto: „Co jste dokázal? Co jste vybudoval? Celý život jen intrikujete a kšeftuje, nikdy jste skutečně nepracoval... Tedy, řečeno vaším slovníkem, nikdy jste nemakal. Vždy jste se jen podivnými praktikami zmocňoval podniků, které vybudoval někdo jiný. A pokud jste něco nového postavil, tak jenom panská sídla, jako je Čapí hnízdo...“ Ale kladl bych mu i další otázky (ovšem, jak říkám, nijak po tom netoužím a téměř s jistotou tomu nedojde): „Zúrodnil jste nějakou půdu? Nebo ji jenom vykořisťujete a kazíte žlutou záplavou? Co jste vytvořil pozitivního? Změnil jste, třeba, nějaký brownfield v pole? Odstranil jste, třeba, z nějaké půdy ekologickou zátěž?“
Mezi svými známými mám jen jednoho Babišova stoupence a ctitele, navíc člověka, který se, jako zaměstnanec hnutí ANO, s Andrejem Babišem i osobně setkává; říkejme mu Ferko. Ferko četl moje otázky a řekl: „Ale buď k Babišovi spravedlivý! Zahraniční obchod je nepochybně práce, a to náročná práce a Andrej Babiš ji podle všeho vykonával dobře. Když byl se svými rodiči na československém obchodním zastoupení v zahraničí, vážně onemocněl a skoro rok strávil v nemocnici, kde se mluvilo jen francouzsky; právě tam se prý dokonale naučil tento jazyk. Když později působil jako československý obchodník v Maroku, vystupoval jako dokonalý západní byznysmen: bezchybná rychlá francouzština, dokonalé a drahé obleky...“ V Maroku prý Andrej Babiš chtěl zůstat i po pádu komunismu (členem KSČ byl od svých šestadvaceti let do roku 1989, a kdyby se komunismus mocensky nezhroutil, určitě by byl komunistou i dnes). Ale jeho přátelé a starší kolegové z komunistického státního zahraničního obchodu jej prý přesvědčili o prakticky neomezených možnostech v Československu a přemluvili ho k návratu...
Pokud jde o mě – Ferko to pochopitelně vidí jinak – o Babišově „službě“ pro komunistickou tajnou policii není pochyb. Fakta jsou zcela průkazná, pokud by registrace Andreje Babiše jako agenta ve třech různých spisech StB byla falešná, bylo by to falzum dokonalejší než podvrh Rukopisu královédvorského. Soud, který Babiše „očistil“, když prohlásil za pravdu opak, musel být zkorumpovaný nebo měl ideologický záměr; je přece naprosté šílensví (ale totéž udělala parkrát i česká justice), když soud uvěří estébákovi, který někoho podle spisu zaregistroval, když dnes tvrdí, že ve skutečnosti nezaregistroval...
Téměř prorocky pak působí, že slovenští estébáci Babiše vedli českým krycím jménem „Bureš“. V každém jazyce existují různá rčení a zábavné větičky, které si pohrávají se zvukem sousedních jazyků i s psychologií jeho mluvčích; někdy bývají taková rčení omezena jen na některá prostředí – tak nevím, nakolik je na Slovensku všeobecně rozšířené rčení, které jsem tam slyšel a které (pro nás Čechy ovšem myslím ne příliš legračně) zesměšňuje hovor českých šéfíků ve slovenských podnicích: „Já jsem inženýr Bureš a ty pracovat budeš, anebo pudeš!“
Tak dobře, milý Ferko, jsem ochoten uznat, že Andrej Babiš je pracovitý člověk; a začíná se mi zdát, že už brzy k tvrdé práci přiměje nejen Romy, ale i všechny Čechy, například ty, kteří se před prací schovávají jako OSVČ; EET je jen první fáze. Jak to prohlásil ve Varnsdorfu: „V Letech nebyl koncentrační, ale pracovní tábor. A kdo napracoval, šup a už byl tam.“