Komentář a glosa jsou – samozřejmě – aktuální žurnalistické žánry; když mě zahltí jiná práce a jiné úkoly a nestihnu komentář k nějakému dění napsat hned – už je téma ztracené... Ale teď bych se rád prohřešil proti zákonu pohotového komentování a k některým již neaktuálním událostem se ještě, alespoň stručně, vrátil.
Tedy: opozděný komentář číslo 1: Zeman v Rusku.
Samozřejmě šlo především o cestu předvolební – a příslušný úřad, který kontroluje výdaje na kampaně, by měl celé její náklady započítat do sumy prostředků, které Zeman vynaloží na své (nedej Bože!) znovuzvolení... Miloš Zeman se chtěl prezentovat jako ten, bez něhož se český export prostě neobejde, a současně jako světový státník, jenž je s úctou přijímám těmi největšími světovými činiteli. A v tom mu vyšel nejvíc v ústrety právě Vladimir Putin. Proč asi?
Zemanův rektální alpinismus vůči Rusku a ruskému prezidentovi dosáhl během této cesty několika nových vrcholů: při tiskové konferenci odmítl překlad pro novináře a svojí pěknou, pionýrskou ruštinou řekl, že novináři se mají učit rusky – a pokud rusky neumějí, je to jejich chyba.
„Když jsem letěl do Francie, doprovázelo mě 14 podnikatelů, a teď do Ruska 140 – z toho by plynulo, že Rusko je desetkrát důležitější než Francie,“ prohlásil český prezident; také by se dalo říci, že exportéři, kteří spolupracují se zeměmi Evropské unie, Zemanovo letadlo ke své práci nepotřebují a nevidí žádný důvod, proč by měli dělat stafáž pro prezidentova politická extempore. Jsou totiž prostředí, kde obchod dělají obchodníci – a země, kde je pro úspěšný byznys na prvním místě zapotřebí podpora držitelů moci. Takže například bez Zemanovy podpory vzrostl český export do Indie dvakrát a do Turecka čtyřikrát.
Miloš Zeman se chtěl vyrovnat i Václavu Havlovi, který získal v 90. létech od Borise Jelcina zvací dopis skupiny českých komunistů z roku 1968, jímž volali po invazi cizích vojsk do své vlasti, a také si přál přivézt nějakou tajnost z ruských archívů. Ale v této věci Putin Zemanovi nevyhověl a ruské archívy se před českým prezidentem neotevřely: dostal jen exemplář dávno známého dokumentu ze 17. století.
Hlavním tématem Zemanovy návštěvy se však nakonec stal sprostý protičeský článek uveřejněný právě v době návštěvy českého představitele na ruském armádním webu. Československo má být za invazi z roku 1968 dodnes vděčné, protože nás zachránila před občanskou válkou a dala nám dvacet let míru... Co to bylo? Náhoda? Izolovaný projev duševně nemocného žurnalisty, jak to zhodnotil sám Zeman? Samozřejmě že v skorototalitním státě, jakým dnešní Rusko už zas je, a zvlášť v armádním médiu, se podobné věci nedějí náhodou. Smysl této nechutné provokace mi vysvětlil, a myslím že velmi precizně, jeden český – jak to říct? – no řekněme, že ještě obchodník, který žil několik let v Rusku: toto je chování typické pro ruskou mafii, v nejnevhodnější okamžik urazí, zradí, poníží svého partnera při nějakém „kšeftu“: zaútočí na něj – aby si ověřila, kolik si toho vůči němu může dovolit, nakolik je už strachem zbavený svobody; ne snad Miloš Zeman, kterému se do protestu proti článku moc nechtělo, ale nakonec se přece ozval, ale hlavně Česká republika v tomto testu odvahy obstála: ještě se umíme ozvat, když nám ruská armáda plivne do obličeje.