Napsal mi jeden dávný kamarád: prý mi, jak tak čte Skleněný kostel, nějak nerozumí; prý mi nerozumí, pokud jde o Istanbulskou úmluvu, nerozumí mému strachu, a že je prý třeba pracovat s textem úmluvy jako s celkem. A když úmluva píše o potřebě vymýtit „zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny /…/ na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“, je to třeba vztáhnout na takové věci, jako je domácí násilí a ženská obřízka. Ale no tak! Já přece nejsem ani praktizátor, ani propagátor ženské obřízky a domácího násilí! A hlavně! Tyto věci jsou u nás prudce nelegální už teď, kdyby šlo jenom o ženskou obřízku & domácí násilí, Istanbulské úmluvy by vůbec nebylo třeba! Asi jde tedy o víc.

Zvlášť prý si mám přečíst, píše kamarád, preambuli Istanbulské úmluvy, kde se deklaruje její cíl... No – on takový deklarovaný cíl vůbec nemusí být skutečný cíl, jak je z milionů jiných úmluv a dokumentů známo.

Když jeskyňky deklarovaly (abych uvedl jeden velmi známý příklad shrnující staletou zkušenost našeho lidu) směrem k Smolíčku pacholíčkovi svoji nevinnou výzvu, že si chtějí jen ohřát prstíčky (kdo by odmítl trochu tepla promrzlým ženám!), bylo by třeba určité zkušenosti, kterou ještě pacholíček neměl, aby se poznalo, že jejich skutečným cílem je cosi jiného. Když je Smolíček pustil dovnitř, prstíčky si, pravda, taky ohřály, ale hlavně ho unesly a – však to, milý kamaráde, znáš.

Nevinné, rozumné a logické formulace v Istanbulské výzvě mě proto nezajímají. A její preambule už teprve ne!
Podstatný je úmysl genderových aktivistek a aktivistů, a ten je zásadně negativní. Ve smyslu jejich záměru postavit křesťanskou pozici rodiny na hlavu je třeba textu rozumět.

A bránit se, dokud to ještě jde.

V Norsku už úřady berou děti z rodin jen proto, že rodiče mají jiný názor než genderové aktivistky a aktivisté. Případ paní Michalákové: i když (norská!) policie prokázala, že ke zneužívání, což byl uváděný důvod, v rodině nedošlo, orgán norské péče o děti jí její malé Smolíčky stejně nevrátil! A naopak: skutečnost, že se bránila, vyhodnotil jako další důvod pro odebrání. A z jedné rumunské pravoslavné rodiny žijící v Norsku úřad vzal děti jen proto, že ve školce „příliš často“ mluvily o Bohu...
Tak ve smyslu těchto zločinů je třeba rozumět Istanbulské úmluvě.