Srí Lanka, tropický ráj, turistická destinace. Ale též země, která má za sebou velmi dlouhou, mimořádně krutou občanskou válku mezi většinovými buddhistickými Sinhálci a menšinovými hinduistickými Tamily v letech 1983–2009. Tento ostrov v Indickém oceánu se stal dějištěm osminásobného teroristického útoku, který šokoval i dnešní, na ledacos zvyklý svět: stovky mrtvých lidí, stovky zraněných, krev rozmazaná po stěnách zničeného Božího domu... Právě o Velikonoční neděli.

I my jsme zasaženi tímto Velkým pátkem našich bratří a sester, modlíme se za ně, jsme s nimi jednotě. Jsme jedno mystické tělo Kristovo.

Bomby explodovaly v den největšího křesťanského svátku v katolických kostelích a v luxusních mezinárodních hotelích (tak luxusních, že nebývají cílem turistů z naší země) a následně zasáhly dva atentáty ještě vyšetřující policejní orgány.

Není těžké usoudit, zatím ovšem jen spekulativně, co mohlo spojovat dvě na první pohled tak rozdílná prostředí, jako jsou hotely a kostely: je to xenofobie a nenávist ke (skutečnému či domnělému) evropskému vlivu – jakkoli křesťané nejsou na Srí Lance přistěhovalí cizinci, nýbrž domorodí obyvatelé, jejichž předkové přijímali víru v Pána Ježíše Krista již od 16. století, tedy ještě před britskou kolonizací, která skončila v roce 1948.

Vyšetřování je ovšem teprve na začátku. Na jakékoliv definitivní závěry je brzy. 

Jedno je však jasné už teď: každá xenofobie je zlo; každá nenávist je hřích a každé vyčleňování nějaké, jakkoli definované, skupiny lidí přede dveře ať už na základě jakýchkoli kritérií vede dříve či později k násilí.