Sedmasedmdesátiletého právníka Pavla Rychetského lze označit za levicového liberála. Od roku 2003, tedy již neuvěřitelných 17 let, je předsedou Ústavního soudu (pro předsedu Ústavního soudu ústava nestanoví žádný limit, kolikrát může být zvolen do své pozice). V éře prezidenta Václava Havla by se – býval byl – ústavním soudcem stát nemohl, protože Václav Havel, jak známo, nejmenoval nikdy za soudce Ústavního soudu nikoho, kdo byl členem Komunistické strany Československa. Pavel Rychetský spojil své jméno s KSČ v šedesátých letech – a vlastně i dřív: zajímavé bylo téma jeho práce, jíž ukončil svá studia na pražské Právnické fakultě; práce rozebírala cestu, jakou by Komunistická strana Itálie mohla nastolit diktaturu proletariátu, aniž by porušila platnou italskou ústavu...
Jako ústavní soudce se Pavel Rychetský nevyhnul pokušení aktivismu a několika – podle mého skromného názoru – sporným rozhodnutím; ovšem jen několika. Při rozhodování o ožehavém tématu církevních restitucí Ústavní posud za jeho vedení (jako i v řadě jiných případů) odolal politickému tlaku a vydal nález podle práva a spravedlnosti; ani v říjnu 2013 při meritorním rozhodnutí o restitucích, ani v kauze dodatečného zdanění restitucí v červnu 2019 nenalézáme jméno Pavla Rychetského mezi disentními stanovisky soudců, kteří se proti spravedlivému nálezu postavili – i když vzhledem k jeho komunistické a sociálnědemokratické minulosti by leckdo mohl něco takového očekávat…
Rozbor působení Pavla Rychetského na Ústavním soudě se ovšem vysoce vymyká nejen možnostem této krátké glosy, ale i možnostem jejího autora. Co si však troufnu celkově konstatovat, je názor, že Rychetský v čele Ústavního soudu upevnil pozici této instituce jako vážného a neúplatného orgánu, jako strážce práva a ústavnosti.
K této dobré pozici Ústavního soudu a Pavla Rychetského osobně přispívá i zdrženlivost, s jakou se Rychetský vyjadřuje k aktuální politice. Vystupuje málo, ale když – tak to má váhu a silný ohlas. To platí i pro jeho včerejší (29. listopadu 2020) rozhovor pro Českou televizi.
Nezapomínejme ovšem, že Pavel Rychetský je taky muž mnoha kontaktů, znalec zákulisí a člověk vůči mocným hodně opatrný: co to znamená, když v posledním roce jeho premiérského mandátu Rychetský velice ostře napadne Andreje Babiše? „Já jsem nečekal po listopadu, že můžeme mít předsedou vlády takovou osobu, jakou máme dnes z hlediska její minulosti. To jsem si myslel, že už definitivně skončilo,“ řekl doslova – a myslel tím především téma Babišovy spolupráce s StB… Znamená to, že dobře informovaný Pavel Rychetský už vidí konec Babišovy éry v politice?
A ještě překvapivější bylo ve stejném rozhovoru vyslovení distance vůči Miloši Zemanovi. Někdejší místopředseda Zemanovy vlády a člověk, který od Zemana přijal vysoké státní vyznamenání, Řád T. G. Masaryka, dnes mluví o tom, že prezident „podléhá různým téměř někdy i xenofobním postojům, takovým, řekněme populistickým…“ I tady jako by Pavel Rychetský konal jakési zpětné, závěrečné účtování, vrací se dokonce až k první Zemanově prezidentské volební kampani. Znamená to něco? „Veřejnost podléhá různým populistickým zkratkovitým sloganům a každý, kdo chce přímou volbou získat funkci prezidenta, se k nim musí uchýlit. To je tragédie přímé volby. Když v tom ale pokračoval po druhém zvolení a pokračuje občas, tak mně je to nesmírně líto…“ Ovšem tehdy, když obě Zemanovy populistické kampaně probíhaly, Rychetský mlčel. Jestliže teď kritizuje, znamená to možná jediné: že se Pavel Rychetský pozvolna loučí se svojí funkcí na Ústavním soudu.