Je mi to líto. Už řadu dní jsem nenapsal žádný komentář. A přitom kauzy přibývají jedna za druhou a jedna hodnější jízlivého komentáře více než druhá...
Ale nedaří se mi. Nejde mi to. (Ještě že za psaní nejsem placený, to bych už asi přišel o místo.)
Vážení přátelé, mám před očima kresbu, vlastně spíš koláž: Dlabáček, ta trochu usmolená postava z kreslených vtipů Vladimíra Renčína (který byl pro moji generaci nejen kreslíř, ale i někdo jako učitel životní moudrosti), stojí se svým kamarádem u cesty a před nimi symbol rozumu, mozek vystřižený z nějaké odborné publikace. „Pamatuj, kamaráde, jak říkal Pierre de Coubertin, že není hlavní vyhrát, ale zúčastnit se,“ říká Dlabáček.
Kdepak, zúčastnit se! Rozum už byl z účasti na české (ale do značné míry i světové) politice úplně vyloučen. Dostal červenou kartu a zákaz startu na blíž neurčeném počtu zápasů.
Politický komentář se podobná filozofii v tom, že přivádí před soud rozumu lidské jednání. Ale soud – aspoň ten můj – nestačí. Nevyřízené spisy naložené na sebe do vysokých věží se mu hromadí ve všech místnostech a soud konstatuje, že už nemá smysl všechny je soudit – a denně přibývají další, ještě absurdnější.
Rozum mi připadá jako malý člunek, který se zmítá na moři blbosti (a zloby, všeobecného hříchu sobectví, řekněme si to popravdě), na chvilku se vynoří a zase mizí mezi spoustami vod…
Třeba ta současná bouře blbosti ještě pomine, než přijde konec světa. Musíme doufat.