Tak jsem se po čase jednou zas (hned po modlitbě Anděl Páně) díval na Otázky Václava Moravce, abych se o tom, co se děje, dozvěděl něco z úst nejpovolanějších.
Proč už není kulisou Otázek Václava Moravce jako dřív panorama Prahy? V současných kulisách, jakýchsi děravých závěsech z fialového a růžového prádla diskutovali dva z lídrů opozice a předseda ČSSD Jan Hamáček (kterému jeho oponent Petr Fiala z ODS průhledně říkal „pane místopředsedo“, „pane místopředsedo“, aby zdůraznil jeho zodpovědnost za špatný chod vlády).
Něco se mi líbilo, především zdvořilost, diskutéři si téměř neskákali do řeči a také to, že byli připravení – když, tak nahlédli do papírů a říkali přesná čísla.
Jan Hamáček mi připadal jako někdo, kdo už počítá s tím, že jako jeho nástupce na Ministerstvu vnitra jej vystřídá Vít Rakušan ze Starostů a nezávislých (tak to se mi také líbilo...).
Ale oba lídři opozice byli překvapivě nejistí a neurčití, neschopní zásadní, ostré a přesně cílené polemiky.
Nejostřeji vystoupil vlastně moderátor Václav Moravec, když se vytrvale snažil konfrontovat Jana Hamáčka s otřesným případem, kdy státní dotační úřad nejprve informoval, že dotace nemají být kvůli střetu zájmů vypláceny podnikům z holdingu Agrofert, ale pak své rozhodnutí změnil na základě objednaného dobrozdání soukromé advokátní kanceláře; Hamáček opakoval, že o tom nic neví, ale že se zeptá ministra zemědělství… Teprve pak z Víta Rakušana vypadlo, že on o tom ví a chce v té věci interpelovat (v končící a roztěkané sněmovně) ministra zemědělství – jako by nebylo před volbami, jako by skoro o nic nešlo… Tohle je tah na branku? Tohle je úsilí vyhrát volby?
Poslouchal jsem, bylo mi zima, ale nechtěl jsem ještě doma topit, vždyť je teprve srpen. A asi po hodině sledování debaty jsem u televize usnul. Omlouvám se debatérům i svým čtenářům.