Je to jak z filmu v žánru sci-fi: představitel pozemské vlády stojí před průhlednou digestoří obsahující vzduch z cizí planety a mimozemšťan v bílém skafandru s modrými proužky přiváží na královském voze vladaře z jiné galaxie. Jde o svěření moci zde na zemi.
Nakonec vše dopadlo dobře, vladař pozemšťanovi moc předal (i když, přiznám se, do poslední chvíle to pro mě nebylo jisté, zlomyslný panovník mohl na poslední chvíli provést nějakou kulišárnu, jakou by náš pozemský rozum nevymyslel). Zástupce vladaře na zemi byl vážný, působil přísně, ale vladař sám se jevil jako laskavý, pohovořil vlídně, zavzpomínal i na chvíle z dávné minulosti, kdy on sám, v přestrojení za pozemšťana, vládl po čtyři roky zemi. A uskutečněný akt předání moci stvrdil svým podpisem i přísný zástupce vladaře. Očekávaljsem, že digestgoř se vznese a odletí zpět do cizí galaxie – ale neodletěla.
Prezident podepsal jmenovací dekret už včera, načež byl (ten dekret) dezinfikován a strávil noc na pozorování, jestli se s ním něco nestane – nestalo se, mohl být tedy přinesen a vystaven k podpisu pozemšťanům. Celé vzdálené světy, sama temnota vesmíru a noci, ležely mezi podpisem jeho a podpisy jejich…
Bizarnost propojení bizarnosti pandemie a povahy Miloše Zemana, první list z knihy příběhu, jaký by ještě včera byl sci-fi, ale teď jde o realitu, ve které žijeme – a budeme žít.