Kdyby byl Emmanuel Macron prezidentem USA – no říkám kdyby! Kdyby byl Emmanuel Macron prezidentem USA za druhé světové války – opakuji: kdyby! – Amerika by sice posílala na východní frontu nějaké zbraně a humanitární pomoc, ale americký prezident Macron by si přesto telefonoval s Adolfem Hitlerem. Německé jednotky by na východě mučily a zabíjely civilisty, znásilňovaly ženy, ničily vesnice a města, jedno za druhým, lidé by přežívali ve sklepích a napadená země by se statečně, s vypětím všech sil bránila útokům agresora, ale prezident USA Emmanuel Macron by se omezil na odsouzení této „historické chyby“ (vůbec je hrozné, když se zločiny označují jako „chyby“) a hlavně by měl starost o to, jak zabránit ponížení (humilitation) Německa, aby bylo možno i po skončení války (která by ovšem ještě ani zdaleka nekončila) s neponíženým Hitlerovým Německem normálně jednat a spolupracovat. Kdyby – no, kdyby, opakuji kdyby! Naštěstí tehdejšího reálného amerického prezidenta cosi podobného ani nenapadlo.
V Německu samém, jakkoli totálně zfanatizovaném, se, jak známo, přece jen na konci války našli lidé kolem plukovníka von Stauffenberga, kteří byli schopni se Hitlera zbavit a nabídnout ukončení krveprolévání. Atentát se jim ale, jak je rovněž známo, nezdařil, ačkoli byl dobře připraven – Hitler v rozhodujícím okamžiku, byť neměl o atentátu tušení, jen tak vstal a poodešel jinam… Nakonec musela vojska úhlavního nepřítele dojít až do Berlína a nepřátelští vojáci museli vlajku své země vyvěsit na budově poničeného Říšského sněmu… Porážka musela být dokonalá, ponížení muselo být naprosté – jinak by se Němci fanatismu nezbavili.