Glosy a komentáře

Tisíce lidí přišly i včera na pozvání spolku Milion chvilek pro demokracii do centra Prahy protestovat proti Andreji Babišovi a požadovat jeho zaslouženou demisi. Andrej Babiš si však z protestů nic nedělá a demisionovat nebude. Naopak, vládnout se chystá ještě dlouho, jak aspoň plyne z docela komického dokumentu s ještě komičtějším názvem Národní investiční plán, který teď předložil.

Zákulisí – to není nic proti ničemu, každé dění má svoje zákulisí, a i tehdy, když je to zákulisí čestné a poctivé, člověku se po pohledu do zákulisí jeví věci jinak, dramatičteji, plastičtěji; jako když jsme měli v dětství taková ta stavěcí leporela, vždycky jsem je jako dítě obdivoval: barevná knížka velkého formátu se otevře, a hned jak se otevře, postaví se na ploše dvou stránek královský zámek, les s čarodějnicí nebo jiný výjev z několika vrstev nalepených složených obrázků...

Komentátoři, kteří pro Borise Johnsona měli jen slova posměchu a pohrdání, se vyrovnávají se skutečností, že „bavič“ a „klaun“ získal absolutní většinu, 365 z 650 parlamentních křesel a bude moci vládnout bez obstrukcí opozice i bez koaličního partnera. A s definitivní prohrou se smiřují všichni, kdo do poslední chvíle doufali, že brexit nakonec nebude, že nějakými machinacemi a propagandou se jim přece jen podaří zvrátit rozhodnutí britského lidu o odchodu z Evropské unie...

Na plochu pokrytou rozmočeným pískem jsme s kamarády došli za zvuku písně Spirituál kvintetu. Zůstali jsme stát nedaleko obrazovky vedle kaluže, protože jsme tušili, že kolem ní bude méně lidí. Náš odhad byl správný. Chvilku před druhou hodinou už se účastníci dost mačkali. Když jsem se ale rozhlédl kolem, viděl jsem jenom usměvavé tváře. . Na to, že se jednalo o vážnou demonstraci proti současnému premiérovi a za ochranu demokracie a jejích hodnot, byla celková atmosféra jaksi odlehčená...