Zítra (9. listopadu 2016) v dopoledních hodinách už možná budeme vědět, kdo, z Božího dopuštění, avšak Pán Bůh dopouští, leč nikdy neopouští, bude v následujících čtyřech letech vést Spojené státy americké, stále ještě světovou velmoc číslo 1: zda bezbarvá, v domácí i mezinárodní politice zkušená, v sociálních věcech angažovaná, a přitom s velkým finančním kapitálem těsně spojená extrémní liberálka (v mých očích extrémní liberálka) právnička Hillary Clintonová, anebo podnikatel a spekulant Donald Trump, člověk nesrovnatelně bohatší než Clintonová, kterého však z velkého byznysu podporuje jen automobilový průmysl; Trump je ve skutečnosti stejně extrémní liberál (v mých očích extrémní) jako paní Clintonová, avšak objevil mezeru na politickém trhu s movitostmi (a voličská přízeň je věc movitá) a nastoupil do volebního klání jako konzervativec konzervativnější než kterýkoli uchazeč s reálnou šancí na úřad na prezidenta od roku 1788 (kdy byl zvolen George Washington); když říká, jak by prosazoval hodnoty, které vyznávám i já jako křesťan, nevěřím mu, na základě jeho celého dosavadního života, ani jediné slovo. Kdyby byl zvolen, to nedej Bože, za prezidenta, neprosazoval by z toho nic.

Ještě nikdy se nestalo, že by kandidáti obou hlavních politických stran byli u naprosté většiny obyvatel USA tak extrémně neoblíbení jak Clintonová a Trump; tak kdo je, k čertu, v těch primárkách zvolil? Zvolila je naprostá většina Američanů, která k primárkám nepřišla a umožnila tak radikálním menšinám naštvaných a po pomstě vůči (v jejich očích) neschopnému establishmentu toužících, ale dál než za nejbližší roh nemyslících občanů USA, to v případě Trumpa – a spořádaných, vcelku úspěšných a se systémem spokojených, ale dál než za nejbližší roh nemyslících občanů v případě Clintonové... Přičemž není ani trochu jisté, že by primárky dopadly lépe, kdyby přišly hlasovat i ty desítky milionů voličů, kteří se rozhodli nechat rozhodování na někom jiném: spíše si myslím, že výsledek by byl v tom případě – pokud možno – ještě horší.

Když člověk poslouchá projevy Hillary Clintonové, žasne: je to sled hloupých a banálních, podbízivých frází. Nějaká konkrétní věc, neřkuli vůbec myšlenka, se objeví tak vzácně jak pole s vodními melouny v Údolí smrti; nevycházím z údivu, proč ji ty davy v halách a parcích vůbec poslouchají. Odpověď je smutná: protože ji za desítky let v Bílém domě, na State departamentu a v Kongresu znají, protože jim připadá, že je jejich a o jejích slovech nepřemýšlejí. Reprezentuje je samé, jejich jistoty, jejich životy.

A pokud někdo chce změnu? Copak může brát vážně chlapa, který prohlásí, že podél celé hranice USA s Mexikem postaví zeď!? Ta hranice je podle oficiálních údajů dlouhá 1950 mil, což znamená, že federální vláda by během čtyř let, na kdy je prezident zvolen, musela ročně vybudovat nějakých tisíc kilometrů zdi, a to ne nízké zdi – to vše i s výkupem pozemků, transportem materiálu do pouští a do hor či ostrahy staveniště: záměr srovnatelný se stavbou Panamského průplavu; rozpočet si netroufám odhadnout. A to ještě ponechávám stranou Trumpovo tvrzení, že zeď by, i když nechce, zaplatilo Mexiko – prosím vás, jak by je k tomu donutil? Jak? Nijak; při svém předvolebním jednání s mexickým prezidentem byl Trump pokorný jak Bohuslav Sobotka před čínským premiérem v Rize a takovýto požadavek ani nevznesl. A to je jen jeden z desítek nesmyslů, které Donald Trump sype z rukávů: jak to, že se mu Američané nevysmáli, ale dovedli ho až do nejužšího volebního klání? Odpověď je smutná, jak jen může být: protože si myslí, že právě takový člověk to těm lidem vládnoucím ve Washingtonu, D. C., nejlíp nandá! A čím víc nekorektnosti a sprostoty a buranství při tom předvede, tím líp v jejich očích.

Američané jako národ ztratili schopnost rozeznat schopného kandidáta pro svůj nejvyšší úřad.

Ztratili – jako národ – jak schopnost ztotožnit se se svým politickým a společenským systémem, tak jako schopnost dosáhnout smysluplné změny.

Přitom, stále ještě, bezpečnost demokracie a svobody na celém světě závisí z rozhodující části právě na USA.

Kéž nás Pán Bůh chrání.