V poslední době jsme se mohli v našich sdělovacích prostředcích setkat s různými stanovisky k navrhované parlamentní ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (zkráceně Istanbulské úmluvy) z roku 2011, schválené (proti hlasům KDU-ČSL) vládou České republiky v únoru 2016. Jde o vyhraněnou diskusi mezi zastánci a odpůrci ratifikace, neboť v této fázi již nelze cokoli v dokumentu měnit. (Plné znění textu viz www.coe.int/conventionviolence.)

Nikdo nezpochybňuje nutnost prevence a potírání násilí ani účelnost mezinárodní spolupráce v této oblasti. Problém je v tom, že v textu Istanbulské úmluvy je zahrnuto, a dokonce důrazně prosazováno uplatňování genderové ideologie. Poukazují na to naši katoličtí biskupové v pastýřském listu ze dne 13. 5. 2018: „Tato mezinárodní úmluva vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.“ A tentýž postoj zaujímají mnozí další odpůrci ratifikace – zdaleka ne jen katoličtí věřící.

Je pozoruhodné, že zastánci úmluvy v různých diskusích většinou genderové principy

obsažené v textu nehájí, ale spíše tuto skutečnost z taktických důvodů bagatelizují a tvrdí, že si to druhá strana sporu špatně vykládá. Fakta však mluví jinak: Gender je v úmluvě zmiňován na dvaceti místech (v Preambuli a dále v čl. 2, 3, 4, 6, 12, 14, 18, 49 a 60). A zajisté nelze považovat za pouze okrajový například článek 12, v němž se praví: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit ... zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny … na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ Obdobně není bagatelní tento text článku 14, odst. 1: „Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako … nestereotypní genderové role … to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.“ A v navazujícím odst. 2 téhož článku: „Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odst. 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích.“

Tyto skutečnosti je třeba si uvědomit a včas rozpoznat, že pod poněkud zamlženými formulacemi o potřebě „vymýcení stereotypního pojímání vztahů“ a propagace „nestereotypní genderové role“ se neskrývá nic jiného než negace přirozeného řádu. A Istanbulská úmluva tak spolu s oprávněnou obhajobou boje proti násilí vnáší tyto negativní tendence do společnosti.

Přirovnání k pověstnému trojskému koni je zde myslím příhodné.