Předseda vlády bez vlády Petr Fiala se dnes sešel (od voleb již, počítám-li dobře, potřetí) s prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Na zámku v Lánech jednali o jmenování kabinetu, který si oba přejí – ale prezident ne v úplnosti, jelikož mu vadí, jak známo, pirátský kandidát na ministra zahraničí Jan Lipavský.
Prezident nemusí jmenovat každého, koho mu premiér navrhne, hlásí Miloš Zeman. Tedy – prezident Miloš Zeman, model 2021. Premiér Miloš Zeman, k jehož návrhům měl výhrady prezident Václav Havel, tedy Miloš Zeman model 1998, zastával opačný názor… Vadí snad někomu, že hlava našeho státu je jako větrná korouhvička? Nevadí, a nejméně to vadí samotnému Miloši Zemanovi!
Situace vypadala, jako když jedou proti sobě dva řidiči po úzké silnici a žádný z nich nechce uhnout do strany: kdo má pevnější nervy? Kdo na poslední chvíli trhne volantem? Kdo se nebojí srážky u Ústavního soudu?
Výsledek rozhovoru obou politiků, jak byl zveřejněn dnes odpoledne, mě překvapil, řekl bych, že překvapil každého – jako překvapivý jej ostatně označil i sám Petr Fiala, když po poradě s ostatními šéfy pětikoalice, tedy už v Praze, nikoli nedůstojně u brány lánského zámku, předstoupil před novináře: tím, kdo ustoupil, je Miloš Zeman. Padla kosa na kámen – praví české přísloví. Miloš Zeman jmenuje vládu tak, jak ji navrhl Petr Fiala, tedy i s Janem Lipavským. (Jen koronavirový marod Zdeněk Nekula z KDU-ČSL si bude muset počkat na začátek ledna a zatím jej nahradí jeho stranický šéf Marian Jurečka – ale to nebylo předmětem politického sporu.)
Politolog a bývalý politik Daniel Kroupa v první, bezprostřední reakci ve vysílání České televize spatřoval příčinu změny Zemanova názoru ve Fialově neústupnosti, v jeho odhodlání až k podání kompetenční žaloby – a v oslabeném zdraví Miloše Zemana; jinými slovy: kdyby byl Miloš Zeman plně fit, tak snadno by Fialovi neustoupil… Je to pravda? Nevím. Nevím, ale člověka samozřejmě napadnou různé zákulisní tahy – co za jeho ochotu jmenovat Lipavského Petr Fiala Miloši Zemanovi slíbil? Čím vykompenzoval, jak to sám Fiala opakovaně nazval, prezidentův „státnický čin“? (Ujasněme si to: státnický čin spočívající v tom, že bude dodržovat ústavu…)
Předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému se do rozhodování mezi Fialou a Zemanem příliš nechtělo a snažil se premiéra od podání odradit vyhlášením, že vypátrání nálezu může Ústavnímu soudu trvat dlouho, třeba i několik měsíců… Přitom jednu kompetenční žalobu mezi premiérem, byl jím tehdy Miloš Zeman, a prezidentem, tím byl Václav Havel, již Ústavní soud rozhodl; nešlo ovšem o jmenování vlády, nýbrž šéfa České národní banky – a Miloš Zeman tehdy prohrál; od té doby je jasné, že jmenování guvernéra České národní banky je ve výlučné, nekontrasignované, pravomoci hlavy sátu. (Což dnes přijde Miloši Zemanovi vhod.) Možná i tato vzpomínka přispěla k Zemanovu dnešnímu „státnickému činu“. Mimochodem, když už jsem se o tomto „guvernérském“ sporu zmínil, konflikt to byl velice ostrý, Miloš Zeman tehdy Václava Havla vulgárně urazil – a Dagmar Havlová vyhlásila, že už nikdy nepodá Miloši Zemanovi ruku…
Ať tak či onak, život Miloše Zemana byl vždy bohatý a pestrý – a život Petra Fialy teď ještě déle než rok nebude spočívat jen v plnění premiérských povinností, nýbrž mu bude přinášet i další, zbytečné, ale mediálně zajímavé zápletky, jak mu je dodá Miloš Zeman.