Postních nedělí je pět, počítáme-li i Květnou neděli, která k nim samozřejmě patří, šest. Mají své tradiční názvy (Invocavit /invokávit/, Reminiscere /reminyscere/, Oculi /okulí/, Laetare /létáre/, Judica /júdika/, Palmarum /palmárum/. Jde o první slovo ze vstupní antifony (tedy vlastně o první slovo liturgie) podle starého latinského misálu; nejčastěji je antifona vzata ze žalmů.
V nové liturgii po Druhém vatikánském koncilu jsou antifony stejné (což možná překvapí ty, kteří si myslí, že pokoncilní liturgie nemá kontinuitu s předchozím vývojem a znamená nějaký radikální zlom), jenom jsou ovšem v jazyce lidu – a někde přibyla navíc nová možnost, pro kterou se může celebrant rozhodnout.
Postní neděle mají i staré české lidové názvy – dnes již většinou zapomenuté.
První postní neděle se jmenovala – Invocavit, podle antifony „Invocavit me et ego exaudiam eum“ – v současné české liturgii překlad zní: „Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.“ Žalm 91, 15–1 6.
(V lidové tradici neděle Černá nebo Fialová. Černá podle černého oblečení, ve kterém ženy začaly chodit v postní době do kostela, Fialová podle liturgické barvy v postu.)
Druhá postní neděle – Reminiscere, podle vstupní antifony „Reminiscere miserationum tuarum, Domine“ – v současné české liturgii: „Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Ať nad námi nejásají naši nepřátelé; vysvoboď nás ze všech našich tísní!“ Žalm 25, 6.2.22.
Nebo se v dnešní liturgii může použít vstupní antifona z žalmu 12, 8–9: „Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.“
(V lidové tradici se druhá postní neděle nazývala Pražná nebo Sazometná. Pražná podle postního jídla z naklíčených pražených obilných zrn, Sazometná podle generálního úklidu v domácnosti.)
Třetí postní neděle – Oculi, podle vstupní antifony „Oculi mei semper ad Dominum“ – v současné liturgii: „Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!“ Žalm 25, 15–16.
Nebo se v dnešní liturgii může použít vstupní antifona z Ezechiela 36, 23–26: „Až na vás dokážu, že jsem svatý, shromáždím vás ze všech zemí. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot. A vložím do vás nového ducha, praví Pán.“
(Lidově: Kýchavá nebo Kýchavná neděle. V dávné minulosti se o této neděli vzpomínalo na oběti moru; mor začínal kýcháním – proto se také tradicí udržela střelná modlitba „Pozdrav Pán Bůh!“, když někdo kýchl: prosba, aby to nebyl mor...)
Čtvrtá postní neděle – Laetare, podle vstupní antifony „Laetare, Jerusalem“ – „Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.“ Srov. Izaiáš 66, 10–11.
Tato neděle, což kněží rádi připomínají, je spolu s nedělí Gaudete v adventním období jeden ze dvou dní v roce, kdy se uplatní, pokud jej v kostele mají, ornát a štola v barvě růžové (jinak se může normálně použít postní fialová): růžová je spojení fialové jako barvy pokání a bílé jako barvy radosti: vždy předposlední neděle „fialové“ doby nám připomenout, že i v pokání jsme povolaní k radosti.
(Lidově Růžová, podle liturgického roucha, nebo Družebná neděle. Konec postu už byl na dohled, domlouvaly se budoucí svatby, v postní době zakázané. Lidé se scházeli k přátelskému posezení.)
Pátá postní neděle – Judica, podle vstupní antifony „Iudica me, Deus“ – „Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla!“ Žalm 43, 1–2.
(V lidové tradici Smrtná neděle – z vesnic se vynášela symbolická postava Smrti.)
A neděle Květná, Palmarum, kdy slavíme vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma, kdy mu lidé (kolik z nich bude už v pátek volat „Ukřižuj!“?) provolávali slávu a vítali jej jako židovského krále. Pán přijížděl na oslátku a lidé mu kladli pod nohy své pláště a neřezané palmové ratolesti. U nás se světí jívové „kočičky“.