Dnes pro mnohé věřící – většinu těch, kteří žijí svůj duchovní život pouze v neděli – končí doba přípravy na oslavu narozenin Pána Ježíše. Opakování je matka moudrosti. Připomeňme si obsah evangelií – radostného a životodárného Božího Slova – uplynulých nedělí, který je korunován tím dnešním. Je to stoupání po schodech do Betléma.
O první adventní neděli nám Pán Ježíš řekl, jak to bude, co všechno bude předcházet jeho druhému příchodu na svět, na který se křesťané už dva tisíce roků připravují. Není to nic, co by se člověku líbilo, ale končí se slovy – „Až to všechno přijde, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“ a „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“ Rozjímali jsme o tom, že náš osobní konec světa pro nás přijde už v okamžiku smrti a jak jsme na to připraveni – nebo ne. Nejlepší, co jsem na toto téma slyšel, je přednáška P. Vojtěcha Kodeta s názvem: Znamení Pánova příchodu. Je dohledatelná na internetu (viz: http://karmel.d1net.cz/data/prednasky/Znameni%20Panova%20prichodu.mp3).
Na druhém schůdku jsme přijali zprávu o vystoupení Jana Křtitele a jeho výzvě k pokání za naše hříchy. Připomněli jsme si stále znovu a znovu připomínanou výzvu k pokání (kterou slýcháme zvlášť z úst Matky Boží a matky každého z nás – Panny Marie).
Třetí schůdek patřil opět Janu Křtiteli a jeho odpovědím na otázku lidí různého stavu: „Co máme dělat?“ Jak palčivě zní tato otázka v současnosti pro každého z nás! Má vůbec plnění toho, co nám hlásá svět vůle Boží, místo v záplavě všech opatření a nařízení? Ptám se každé ráno, na začátku dne, nebo v situaci, kdy si nevím rady: „Pane Ježíši, co mám dělat?“
Dnešní čtvrtý schůdek našeho adventního výstupu k jesličkám je ve znamení setkání dvou žen. Jeden kněz řekl: „Setkání dvou obyčejných žen, z kterých díky tomu, že je naplnil Duch Svatý, vzešlo něco neobyčejného.“
Co to je – obyčejný člověk? Obyčejný člověk je podle učení tohoto světa normální. Norma – zákon – může být mimo jiné „nevyčnívat“. Nevyčnívá ten, který myslí, mluví, dělá to, co většina.
A co svatí? Panna Maria? Svatá Alžběta? Byly obyčejné, normální? Podle koho – podle Boha, nebo světa? Maria - mladičká, zasnoubená, snící o požehnaném manželství s Josefem, pod hrozbou ukamenování podle zákona, napravuje vinu Evy, která chtěla být jako Bůh. Napravuje ji přijetím všech milostí, které jí Bůh dal. Napravuje ji svým: „Ať se mi stane podle tvého slova.“ Je to normální, nebo ne? Alžběta – stará žena považovaná za neplodnou, pokoušená obavami: v mém věku? co tomu lidé řeknou? přežiji porod? dožiji se dospělosti svého dítěte? Její odpovědí je radost Ducha Svatého. Její odpovědí jsou slova její a Ducha Svatého: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“
Být obyčejný, normální je žít podle vůle Boží. Panna Maria, svatá Alžběta a všichni svatí jsou normální – jejich život je naplněním Ježíšova příkazu: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebi!“ (Mat 5, 48). S jejich pomocí se ptejme: „Bože, co mám dělat?“ a v síle Ducha Svatého to také dělejme. A potom máme šanci být v tom pravém slova smyslu normální.
Všemohoucí Bože Otče, děkujeme za Tvé slovo. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie nám dej, abychom žili podle prosby, kterou tak často říkáme: „Buď vůle tvá, jako na nebi, tak i na zemi.“ Skrze Krista, našeho Pána. Amen.