Kázání při křtu prasynovce
Vážení a milí příbuzní!
Tři závažné důvody přinutily kazatele promluvu napsat. Za prvé tělesná nepřítomnost kmotra – ctihodného trapisty bratra Maxmiliána. Za druhé tělesná přítomnost velkého množství pokrevních i nepokrevních příbuzných. A za třetí touha, aby si ji jednou, až bude brát rozum nebo naopak mu bude hrozit jeho ztráta, prasynovec přečetl a zamyslel se. Promluva bude vložena do písemné památky na svatý křest
Vážený a milý prasynovče,
za malou chvíli – dá-li Pán Bůh a pokud si to Tvoji milovaní rodiče nerozmyslí – bratře v Kristu! 
Tatínek s maminkou Ti vybrali krásná jména pro celý Tvůj život – Elias (česky Eliáš) a David. Nezapomeň jim za to být vždy vděčný.
Tvůj kmotr změnil rodičovský výběr – ze svatého Davida, který žil po Kristu (v 16. století) na mnohem známějšího a slavnějšího Davida – krále. Jeho velikost je daná – mimo jiné tím, že Pán Ježíš je uváděn jako jeho potomek.
Důležitější než krása jmen je jejich odkaz, příklad jejich života, jejich přímluva u Boha, kde se radují a nám – Tobě – pomáhají, volají nás k sobě do věčné radosti.  Radosti, do které Ti za chvíli otevře bránu svátost křtu. Zpráva o jejich životě je velmi podrobně zapsána v Bibli – dvě knihy proroka Samuela a obě knihy Královské.  Udělej si čas, přečti si to.
Dovedu si představit, jakým způsobem by se psalo dnes o těchto mužích v novinách. Velmi by záleželo na tom, čemu by novináři – zpravodajci víc věřili, co by se jim víc z jejich života líbilo.  
Odpůrci by zdůrazňovali, jak Eliáš necitlivě říkal pravdu, proslul svou nekorektností, nebral si servítky a nakonec pozabíjel vlastnoručně 400 falešných proroků.  U Davida by mluvili o tom, jak neposlechl několikrát Hospodina, jak rozmazloval své děti (a jak to s nimi dopadlo), jeho slabost proti pokušením, jeho cizoložství a jak dal rozkaz k zabití svého věrného důstojníka.
Příznivci by naopak o Eliášovi připomínali jeho obdivuhodnou poslušnost vůči Bohu, jeho věrnost, jeho statečnost, nebojácnost, pravdomluvnost a další obdivuhodné vlastnosti, včetně zázraků, které Bůh vykonal skrze svého proroka.  To vše vyvrcholilo jeho nanebevzetím nebo spíš do nebe vjetím. 
U Davida  obdivujeme jeho bezmeznou víru v Hospodinovu pomoc v boji s Goliášem, Saulem a dalšími protivníky.  Jeho statečnost, moudrost, věrnost a hlavně úžasnou a pokornou schopnost konat pokání a odčinění vždy poté, kdy zhřešil. 
Na závěr – varování a přání. 
Děti, co se dělá, když se nám do zásob našich dobrot dostanou myši?  Nalíčí se na ně past.  Do pasti se dá něco moc dobrého, aby to škůdce nalákalo a přitom ve chvíli, kdy si to vezme, aby past sklapla, a tak byl konec jeho života a škod, které by mohl nadělat.
Jednou v jedné domácnosti bylo mnoho myší, dokonce měli svou školu a paní učitelku.  Jednou vede malé myšičky a hle: past!   Pozor, děti, to je past – smrtelné nebezpečí! Nepřibližovat se, nesahat, ani nečichat!  Ani nečichat!  Děti poslechnou, spořádaně se pasti vyhnou, některé se na ni ani nepodívají. 
Učitelka děti v pořádku odevzdá a vrací se stejnou cestou – past!  Začichá, to je vůně! Ale co, jsem už stará, velmi zkušená, nic se mně nemůže stát.  Ta vůně, alespoň si opatrně, jenom trošku čichnu.  Čichá, čichá, oči slastně přivírá… Prásk! 
Vážený  a milý prasynovče, nikdy nepodceňuj pokušení – tak, jak před tím varoval velký prorok Eliáš! Pamatuj – stále platí: „Kdo uteče, ten vyhraje!“ A pokud se stane a pokušení podlehneš – dej se na cestu pokání – tak jako veliký král David! On ti zcela jistě pomůže.
To Ti  všichni přejeme a budeme vyprošovat v následných přímluvách...