Duch Svatý nežije sám, žije v Trojici. Duch Svatý nemůže být sám, je to, jak nás učili, zosobněná láska Otce a Syna. Ne, nebudu to nijak vykládat a rozebírat, nemám na to.
Ale vím, že Bůh je jen jeden ve ve třech osobách. Měli jste s touto naukou problém, když vás to učili v náboženství? Přiznám se, že jsem měl mnohé problémy, ale tenhle ne: bylo mi už tehdy jasné, že Boha nelze pojmout lidským, tedy ani mým rozumem.

Možná bychom se lidí mohli spíše než „Věříte v Boha?“ ptát „Věříte v Trojici?“, protože pokud ano, můžete být křesťané...

Bůh se ve starém Izraeli nezjevil jako Jediný v Trojici – i tak měli Židé problém věřit v jen jednoho, všemohoucího Boha v davech rozličných bohů u sousedních národů. Ve Starém zákoně Duch Svatý není přítomen pod svým plným jménem a jako vyznávaná osoba Boha v Trojici..

Prošel jsem si dnes ráno ve třetím svazku německého Lexikonu für Theologie und Kirche, co se tam píše o Nejsvětější Trojici; jenom jsem si to prošel, ne pročetl – i tak jsem byl rád, že nejsem teolog. Teologie je rozumové uvažování o něčem, co se rozumem uchopit nedá – ale přece se dá rozumem k něčemu významnému dospět; proto je teologie tak nebezpečná, proto má tak nesmírně blízko k pýše; proto si velcí teologové středověku tak úpěnlivě pěstovali ducha pokory; proto se tolik teologů moderní doby dostalo na scestí.

Každý den jezdím do práce kolem lékárny v Králově Poli, která se jmenuje U Trojice (lékárníci, ať již věřící, nebo nevěřící, mají docela rádi náboženské názvy). Na štítě je, pečlivě obnovené, staré štukové vyjádření nevyjádřitelného: starý muž, mladý muž a právě holubice, Duch Svatý. Je to naivní umělecké dílo, ale pomáhá mi ve víře; vždycky, když jedu okolo, Otce i Syna i Ducha Svatého pozdravím – a jsem rád, že moje víra je stejně naivní, jako víra toho dávného štukatéra před více než sto lety...