V neděli 14. srpna – dá-li Pán Bůh – budu na pouti k Božímu milosrdenství a po stopách svatého Jana Pavla II. Pozval nás rektor baziliky Božího milosrdenství v Lagievnikách, budou tam děkovat za 20. výročí posvěcení baziliky a zasvěcení celého světa Božímu milosrdenství. Následný den budeme putovat a prožijeme mši svatou v Zakopaném, kde si budou připomínat 25. výročí posvěcení kostela Panny Marie fatimské, který tam zbudovali na poděkování za záchranu svatého papeže Jana Pavla při atentátu 13. 5. 1981 v Římě. Kázat tyto dny nebudu. Je ale třeba připomínat (společně se svatým Maxmiliánem Kolbem – 14. 8.) základy a dogmata katolické církve týkající se Panny Marie, Matky Boží – k větší cti a slávě Boží.
Učící se Církev: Maria spolupracuje na díle spásy (Lk 1,48–49; KKC 967–972); a) Maria je vzorem víry a lásky, je předobrazem Církve; b) po Nanebevstoupení dále naplňuje své mateřství; c) je eschatologickým obrazem Církve (pohled k Nanebevzetí Panny Marie předjímá naše putování).
Historie slavnosti – od 5. století se objevují zmínky o obsahu dnešní slavnosti. Na 1. vatikánském koncilu podepsalo 195 koncilních otců petici, aby bylo tělesné oslavení Panny Marie prohlášeno za dogma – k jednání nedošlo, koncil byl předčasně přerušen. Papež Pius XII. dne 1. 5. 1946 poslal všem biskupům list se dvěma otázkami: Jste, ctihodní bratři, ve Vaší vynikající moudrosti a rozvaze, toho mínění, že tělesné nanebevzetí nejblahoslavenější Panny může být předloženo a definováno jako článek víry? A přejete si to s Vaším klérem a lidem?
Biskupové odpověděli téměř jednomyslným souhlasem, a to mělo pro papeže rozhodující význam.
1. listopadu 1950 vyhlásil dogma (článek víry) o nanebevzetí Panny Marie:
K slávě všemohoucího Boha, který svou zvláštní blahovůlí provázel Pannu Marii, ke cti jeho Syna, nesmrtelného Krále věčnosti, Vítěze nad smrtí, k zvětšení slávy jeho vznešené Matky a k radosti a jásotu celé církve, z plnosti moci našeho Pána Ježíše Krista, blažených apoštolů Petra a Pavla a naší, vynášíme, prohlašujeme a definujeme jako božsky zjevené dogma, že neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria, po dokončení běhu pozemského života, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy.
Z Kompendia katolického katechismu:
197. Jak Panna Maria pomáhá církvi? Po nanebevstoupení svého Syna pomáhala Panna Maria svými modlitbami prvotní církvi. Také po svém nanebevzetí se nadále přimlouvá za své děti, pro všechny je vzorem víry a lásky a uplatňuje svůj spasitelný vliv, který plyne z nadbytku Kristových zásluh. Věřící v ní vidí obraz a předzvěst svého budoucího vzkříšení a vzývají ji jako přímluvkyni, pomocnici, ochránkyni a prostřednici.
198. Jaký způsob úcty náleží svaté Panně? Je to jedinečná úcta, ale podstatně se liší od úcty klanění (adorace), která se vzdává pouze Nejsvětější Trojici. Tato mimořádná úcta se vyjadřuje zvláště v liturgických svátcích, zasvěcených Matce Boží, a v mariánské modlitbě, jako je svatý růženec, souhrn celého evangelia.
199. V jakému smyslu je Maria eschatologickým obrazem církve? Když církev hledí na Marii, celou svatou a již oslavenou s tělem i duší, rozjímá o tom, k čemu je ona sama povolána zde na zemi a čím bude v nebeské vlasti.
Všemohoucí, věčný Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii, rodičku svého Syna, s tělem i duší do nebeské slávy; pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k nebi, aby se i na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.