Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“ (Jan 10, 27–30)

Dnes je den, kdy se papežem a Božím slovem vedená celá katolická církev modlí za nová duchovní povolání a také za ty, kdo mají podíl a účast na službě dobrého pastýře Ježíše Krista. V naší vlasti jsou to úpěnlivé prosby za duchovní povolání. Aby bylo jasno hned na začátku – Pán Bůh ve své – pro nás – nepochopitelné štědrosti dává těchto povolání tolik, kolik je potřeba. Věří tomu někdo – v době takřka prázdných kněžských seminářů v Praze a Olomouci? Věří tomu někdo, když ti, kdo vedou Církev, vymýšlejí nové modely farní správy? Stačí se podívat do dějin – v první polovině 19. století bylo u nás tolik připravených čekatelů na kněžské svěcení, že se na některé – z důvodu naplnění far – nedostalo (viz život svatého Jana Nepomuka Neumanna). Svatý Jan Bosco říkal: „Tři z pěti chlapců jsou Bohem voláni ke kněžství.“
Po zvolení nového papeže Lva XIV. se objevily různé komentáře. Málokterý si ale všiml, že poslední dva papežové jsou řeholníci – jeden jezuita, druhý augustinián. Lev XIV. to hned ve své první promluvě veřejně vyznal: „Jsem duchovním synem svatého Augustina – augustinián.“ Většina řeholí vychází právě ze základů, které dal svatý Augustin svým následovníkům.
Zemřelý papež František 19. března 2025 podepsal poselství k 62. Světovému dni za povolání. Jsem přesvědčen o tom, že myšlenky a výzvy papežů jsou zvlášť důležité, ale Bohu žel, pro většinu věřících zůstanou naprosto neznámé. Přijměme několik jeho slov pro povzbuzení k dnešním modlitbám.
„Všichni se staňte poutníky naděje a velkoryse dávejte svůj život. Povolání je vzácný dar, který dává Bůh do srdce člověka, je to výzva vyjít ze sebe a dát se na cestu lásky a služby. Každé povolání je znamení Boží naděje ve prospěch světa a člověka. Jsme milováni, posláni a povoláni jako poutníci naděje. Duch Svatý v nás probouzí touhu učinit ze života dar lásky. Mladí – vy jste Božím „teď“. Podívejte se na mladé světce: svatou Růženu z Limy, svatého Dominika Savia, svatou Terezičku Ježíškovu, svatého Gabriela od Panny Marie Bolestné, blahoslaveného Karla Acutise, Piera Frassatiho, dnešní Marii Paschalis. Každý z nich žil své povolání jako cestu k plnému štěstí ve vztahu s živým Ježíšem. Povolání a naděje se prolínají v Božím plánu pro ty, kteří jsou povoláni k tomu, aby obětovali svůj život pro druhé – ať už se jedná o kněžství, zasvěcený život nebo manželství. Každé povolání je oživováno nadějí a důvěrou v Prozřetelnost. Naděje je jistota zakořeněná ve víře v Boha. NADĚJE V BOHA NEZKLAME! Prožívejte ticho modlitby otevřené Bohu, který promlouvá k vašemu srdci. Ticho modlitby je nepostradatelné, abyste mohli „číst“ Boží volání a svobodně na něj odpovědět. Všichni můžeme být poutníky naděje, pokud učiníme svůj život darem, zvláště těm, kteří jsou na tom hůř než my. Církev potřebuje kněze, řeholníky, misionáře a manžele, kteří umějí Pánu říkat ANO s důvěrou a nadějí. Povolání je pokladem, který roste ve společenství, které věří, doufá a miluje. Církev je živá a plodná, když rodí nová povolání. Svět hledá svědky naděje, kteří svým životem hlásají, že následování Krista je zdrojem radosti. Panno Maria, matko církve a matko povolání – oroduj za nás. Kráčejte vždy jako poutníci naděje po cestě evangelia. Doprovázím Vás svým požehnáním, modlete se za mne – František.“