Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ (Jan 8,1–11)

Pán Ježíš učí každého člověka, tehdy, dnes i na věky. Jak jsem na tom – učím se od Pána Ježíše?
Dnešní evangelium a jeho příběh je úžasnou školou pravdy, lásky, milosrdenství a spravedlnosti. Nevíme, co vedlo ženu k hříchu, na který byl Mojžíšovým zákonem stanoven trest smrti – ukamenování. Víme, že Pán Ježíš při setkání s těmito dvěma skutečnostmi v životě člověka – zločinem a trestem za něj – mlčí. Sehnul se a prstem píše na zem. Když mu nepřátelé nedají pokoj a dotírají na něj otázkami – vzpřímil se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A znovu se sehne, mlčí a píše na zem. Po tom, co se všichni – podle pravdy a počtu svých hříchů, daných délkou svých životů – vytratí, znovu se Pán Ježíš vzpřímí a položí otázku hříšnici. Spravedlivý soudce celého světa hříšného člověka neodsuzuje. Dává mu život, svobodu a příležitost k záchraně celého jeho života slovy: „Neodsuzuji tě, od nynějška už nehřeš.“
Na místním mariánském poutním místě v Netíně – u Panny Marie usmívající se – probíhají v roce Jubilea požehnané pobožnosti prvních mariánských sobot v měsíci. Včera při nich zaznělo osobní kazatelovo svědectví.
Mám kamaráda, byl to zločinec, odseděl si dlouhá léta v kriminále za vraždu. Obrátil se, ale… Jednou jsem šel kolem skupiny lidí, kteří stáli před kostelem. Uprostřed stál můj kamarád, rozzuřený a nepříčetný. Asi ho někdo hodně naštval. Dodal jsem si odvahy a šel k němu se slovy: „Co to tady děláš?“ Když jsem se k němu blížil, v duchu jsem říkal: „Bože, pokud mně nepomůžeš, budeš bez jednoho kněze.“ A skutečně, kamarád si ke mně vrhl a já myslel na poslední věci člověka. Ale on mě objal, začal plakat a řekl: „Pepíčku, proč jseš na mně tak  hodnej?“ A já na to: „Protože si to zasloužíš.“
Každý hřích zaslouží trest. Pán Ježíš se pod tíhou hříchu sehnul až k zemi – veškerá tíha hříchu je v kříži, který přijal, nesl, byl na něj přibit a na kříži zemřel.
Důsledkem hříchu je smrt hříšníka. Také za hřích cizoložné ženy bude zaplaceno krví – ne její, ale Krví Ježíše Krista. Krví Božího Beránka. Krví ztělesněné Boží lásky. Krví Božího milosrdenství.
Toto platí o každém našem hříchu, o svátosti smíření. To platí o každé mši svaté. Mysleme na to a jednejme, dokud je čas. 
POUTNÍK NADĚJE má možnost co nejčastěji přijímat toto – pro člověka nepochopitelné – Boží milosrdenství a dary… Dokud je čas.  
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dary tvého milosrdenství. Dej, ať v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých Tvé milosrdenství přijímáme a rozdáváme. Skrze Krista našeho Pána. Amen.