Slova svatého evangelia podle Lukáše:
... šel dál vzhůru do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a Betánii u hory, která se jmenuje Olivová, poslal napřed dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě žádný člověk neseděl; odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: Proč ho odvazujete, odpovíte mu takto: Pán ho potřebuje!“ Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli, jak jim to řekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majetníci: „Proč to oslátko odvazujete?“ Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ Přivedli ho k Ježíšovi, přehodili přes oslátko pláště a vysadili na něj Ježíše. Jak se ubíral dál, rozprostírali mu na cestu své pláště. Když se už blížil ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky, které na vlastní oči viděli, a provolávali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Někteří farizeové ze zástupu na něj volali: „Mistře, zakaž to svým učedníkům!“ Odpověděl: „Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení!" (Lk 19, 28–40)
Rozjímání na začátku svatého týdne ve Svatém roce mohou ovlivnit dva citáty takzvané lidové moudrosti – dvě přísloví: „Poslušnost, první ctnost“, „Nic mu není svaté!“ a zbožný popěvek: „Ave Crux, spes unica – Buď zdráv, kříži, naději jediná.“
Po zprávě o jásajících davech nad Králem králů při jeho vjezdu do Jeruzaléma jsme přijali zprávu o tom, jak tento král byl odsouzen, posmíván, mučen, ukřižován, zemřel a byl pohřben. Tím vším nám Pán Ježíš ukazuje a nabízí cestu ke vzkříšení, cestu do nebe. Jejím základem je poslušnost, a to ne ledajaká, ale svatá poslušnost: Otče, ne jak já chci, ale jak ty chceš! Je to svatá poslušnost, protože je to poslušnost lásky. A tato poslušnost je poslušností Boží lásky. Děkujme za ni a učme se jí – máme na to celý život.
Papež Benedikt XVI. připomíná, že vtělení Boha musíme vidět ve světle Ježíšova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání: „Kdyby obrátit se ke světu znamenalo pro církev odvrátit se od kříže, nevedlo by to k její obnově, nýbrž k jejímu konci. Ježíš Kristus je právě skrze svůj kříž jediným zdrojem spásy a milosti. Svou smrtí na kříži zvítězil nad hříchem a dává nám nadpřirozený život: Dnes budeš se mnou v ráji.“
Do nebe nevede jiná cesta než kříž – jediná naděje. Kříž, o kterém svatý Pavel říká: „U mne se však nikdy nestane, abych svou chloubu kladl do něčeho jiného než do kříže našeho Pána Ježíše Krista“ (Gal 6, 14) “ a „... nechci u vás znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (1 Kor 2, 2).
Ježíš byl poslušný až k smrti na kříži. Boží vítězství se rodí na oltáři kříže. Křížem je uzdraveno zranění těch, kteří kvůli svému uspokojení odmítli Boží život. Zásadní obnova věřícího člověka a celé církve spočívá v Kristově kříži a návratu jeho ústředního postavení.
Tak jako adorujeme Pána Ježíše v nejsvětější svátosti oltářní, tak můžeme a máme adorovat SVATÝ KŘÍŽ: Pozdraven buď Svatý kříž, na němž zemřel Pán Ježíš, pozdravuj ho, duše má, abys byla spasena. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za poslušnost a kříž tvého Syna, naši jedinou NADĚJI. Dej, ať v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – nejen ve svatém týdnu Svatého roku – tento svatý kříž poslušně vyznáváme, neseme a uctíváme. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.