Včera jsem slyšel tento poučný příběh: 
Lékař, starý bručoun, procházející se lesem zaslechl volání o pomoc. Chvíli váhal, zda se vydat za hlasem. Zrovna přemýšlel, co se svým životem, který se mu zdál přeplněný službou druhým a že sám z něj nic nemá a nic si neužije. Nakonec se vydal směrem za hlasem – co se dá dělat, snad přijde někdo dřív než já a budu mít pokoj. Nepřišel. Ve strži uviděl člověka, který na první pohled vypadal odpudivě a navíc měl komplikovanou zlomeninu nohy. Nerad, s mnoha nevstřícnými poznámkami člověku, který mu pokazil odpoledne, pomohl. Vytáhl ho, poskytl mu potřebnou první pomoc a zavolal sanitku, která pacienta dopravila do nemocnice. Zraněný mu velmi děkoval, vzal si adresu jeho ordinace a slíbil, že až se uzdraví, vše mu zaplatí.  Za rok se uzdravený člověk objevil u lékaře a v ruce držel krásnou vyřezávanou krabičku – byl totiž umělecký řezbář. Lékař při pohledu na krabičku pocítil trpkost – za to si nic nekoupím, další zbytečný předmět na poličku a na prach. A tak nakvašeně řekl: „Cena mé práce pro vás před rokem je deset zlatých.“ Uzdravený řezbář se usmál, otevřel krabičku, která byla až po okraj naplněna zlatými, pečlivě odpočítal deset z nich, položil je před zkoprnělého lékaře na stůl a s poděkováním odešel z ordinace.
Bratři a sestry – dnes oslavujeme narození Slova, které se stalo světlem pro všechny lidi. Slova – Pána Ježíše, který každému z nás přináší  a nabízí ve zvláštní krabičce – obalu – kterým je jeskynní chudičký chlév, poklad nad poklady – vtělené Slovo, Světlo světa,  Spasitel – Kristus Pán.
V kancionálové písni č. 914 jsou slova, která to velmi dobře vyjadřují a zároveň nás vedou správným směrem: „Jednu jenom duši máš, proč tak málo o ni dbáš? Pamatuj, když duši ztratíš, vše ztraceno máš, vše ztraceno máš!“
Často žijeme v temnotě svých vlastních představ o šťastném životě.  Chováme se jako ten lékař, který vše dopředu ví, soudí podle obalu a nakonec sám sebe připraví o poklad.
Pán Ježíš k nám stále přichází – 24 hodin denně po sedm dnů v týdnu – aby nám dával milost za milostí, poklad nepomíjející.
Tento poklad je často „zabalen“ do zvláštních krabiček – obalů. Jsou to: těžkosti, výzvy k oběti, nemoc, různá utrpení. Často ty krabičky – obaly, které se nám zdají odporné na pohled nebo naprosto nepřijatelné, nám přinášejí skutečný a nepomíjitelný poklad.
Výrobci a prodejci vědí, že krásný obal přispívá k jejich úspěchu ve výrobě a prodeji. Jaké je však zklamání, když člověk – zákazník zjistí, po odstranění krásného obalu – což nastane dřív, anebo později – že si pořídil zmetka.
Všemohoucí a milosrdný Bože Otče – děkujeme ti za všechno, co nám dáváš. Na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – dej, ať se stále otvíráme Duchu Svatému a jeho darům, které nám dáváš ke službě našim bližním. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.