Nejsvětější Jméno Ježíš – říká nám dnes liturgický kalendář latinské církve; to jméno je nejsvětější, ale nezávazné; Nejsvětější Jméno Ježíš je totiž pouze nezávazná památka.
Racionalistická teologie si s tímto svátkem nevěděla příliš rady; jako by se řídila slovy Shakespearova Romea, který říká Julii: „Co je to jméno? Snad ruka, nebo noha? Mít je tu napsané na lístečku, roztrhal bych ho!“ Racionalističtí teologové samozřejmě věděli, že něčí jméno rovná se on sám – a to víc se jim tento svátek jevil jako zbytečný, při liturgické reformě po 2. vatikánském koncilu jej zrušili; svátek Jména Ježíš tak úplně vypadl z kalendáře – i přesto, že to byl také titul kostelů (u nás například v Telči). Do kalendáře jej vrátil svým rozhodnutím papež sv. Jan Pavel II.
Dnešní den je také svátek modlitby Otče náš. Aby se posvětilo Otcovo jméno – to je první prosba této základní křesťanské modlitby.
Jméno Ježíš je svátek, který spadá do doby vánoční – a tak si můžeme připomenout z Izaiáše (9, 5): „Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn, na jeho ramenou spočinula moc a bylo mu dáno toto jméno: Zázračný rádce, Silný Bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“
Když se podíváme do biblické konkordance, tak k heslu „jméno“ nalezneme stovky odkazů. A to ve smyslu věcném, označovacím i duchovním, symbolickém. Zaznívá ve 48 žalmech, v některých opakovaně, čteme je u proroků.
Chtěl bych parafrázovat úžasné místo z 36. kapitoly proroka Ezechiela: Lidský synu, mužové z Izraelova domu bydleli na svém území a poskvrnili je svým jednáním a svými skutky. Rozptýlil jsem je mezi národy. A mezi národy, kam přišli, znesvětili mé svaté jméno. Měl jsem však ohled na své svaté jméno, které Izraelův dům znesvětil mezi národy. Nuže! Řekni Izraelovu domu: Takto mluví Pán, Jahve. Nejednám tak kvůli vám, Izraelův dome, nýbrž pro své svaté jméno. Posvětím své veliké jméno. A národy poznají, že já jsem Jahve, až dám, že na vás před jejich očima zazáří má svatost...
V Novém zákoně „křesťané se sami označují jako ti, kdo vzývají jméno Páně; jméno Pán už není aplikováno na Jahva, ale na Ježíše“ (poznámka v Jeruzalémské bibli, Krystal OP, Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 1892, zde odkazy). Když Petr před vstupem do chrámu uzdravuje chromého od narození, činí tak slovy: „Ve jménu Ježíše Krista Nazorejského, choď!“ (Sk 3, 3).
Na konci časů „slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde den Páně, ten velký den. A každý, kdo bude tehdy vzývat jméno Páně, bude zachráněn“ (Sk 2, 20–21; srov, Řím, 10, 13).