Na pohřbu kněz citoval slova učitele církve svatého Řehoře Velikého: „Život člověka má tři začátky, dva z nich končí dalším začátkem, třetí nikdy nekončí.“ Většina věřících – vlivem toho, že tato slova byla vyřčena na pohřbu, si je vyložila takto: první je početí, začátek těhotenství, které končí za devět měsíců narozením; druhý začátek je narození pro život pozemský, který končí smrtí. Třetím začátkem je smrt, skrze kterou vstupujeme od věčného života.
Z pohledu dnešního svátku Křtu Pána Ježíše je možné to vidět takto: Třetí začátek života člověka je svatý křest. Přijetím této první svátosti začíná pro člověka život věčný. Ale je nesmírně důležité, čím svůj život od křtu do smrti naplním. Jak plním slova Pána Ježíše: „Je třeba, abychom zcela splnili vůli Boží“ (Mt 3, 15).
Apoštolem poznávání a plnění Boží vůle byl P. MUDr. Ladislav Kubíček, jehož narození jsme si připomínali v uplynulém týdnu. 3. ledna 1926 se narodil na Zakarpatské Rusi, kam byl tehdy poslán jeho tatínek za první republiky pracovat. Díky nadání, které dostal od Pána Boha, díky své pevné vůli, osobní pracovitosti a především poctivému duchovnímu životu a věrnosti Pánu Bohu se stal lékařem a knězem. Jedna z mála knih, které osobně napsal se jmenuje Život – největší umělecké dílo. V této knížce nám autor otvírá pohled na život naplněný vděčností a pobízí nás k prožívání a tvorbě života – uměleckého díla. Na poslední straně píše: „Pokládám za nedůstojné pro čtenáře napsat nějaký závěr. Kdo tuto knížku dočetl až sem, má nutně dar Ducha Svatého – dar poznání. Není otrokem jen hmotného, vědeckého pohledu na svět, nepochybuji o tom, že si závěr utvoří sám. A to je také posláním této knížky. Umělec – a každý z nás je umělcem – je nutně svobodný, nemůže tedy nekriticky přijímat rady druhého; rozhodně ho něco nutí k nějakému závěru, k nějakému předsevzetí. ,V každém člověku je ustavičně činný skrytý umělec´ (O. Březina). Manželství – velké tajemství. Kněžství, řeholní život – vrcholné umění. /…/ Přeji každému, aby jeho další úsek života byl bohatší, umělecky tvůrčí a rozhodně radostnější.“
Jak na to? Otec biskup Pavel Konzbul ve svém posledním knižně vydaném díle Cesta, pravda a život aneb 12 tisíc slov v kázání s nadpisem Musíme makat? uvádí větu svatého Františka z Assisi – Kdo pracuje rukama, je dělník. Kdo pracuje rukama a hlavou, je řemeslník. Kdo pracuje rukama, hlavou a srdcem, je umělec.
Ve křtu od Jana Křtitele se Pán Ježíš ztotožnil s námi hříšníky a my se spojujeme s Pánem Ježíšem. On nás přišel vysvobodit svou poslušností až k smrti na kříži. Sdílel náš život, kromě hříchu. Příklad Ježíšovy POKORY je výzvou i pro nás, neboť POKORA je cestou ke spojení s Ježíšem a zalíbení se Otci. Bůh nemá zálibu v záhubě hříšníka, ale v jeho obrácení. Proto mezi nás poslal svého Syna.
Svatý Augustin nám dává návod pro život slovy: Za prvé pokora, za druhé pokora, za třetí pokora.
Papež František, který každý rok o dnešním svátku kdy křtí větší množství dětí, připomíná v promluvě k rodičům jejich první a základní povinnost otázkou: Modlíte se o Ducha Svatého pro své děti? a hned odpovídá: Není nic důležitějšího v životě.
Jako ozvěnu slyším slova otce Stanislava Krátkého: Pokud máš Ducha Svatého, nemám o tebe obavu!
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dary tvého Svatého Ducha. Na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých dej, ať je náš život jedno krásné umělecké dílo – ke Tvé cti a slávě. Skrze Krista našeho Pána. Amen.