1. Čeho jsem se obával

Na patnácté výročí listopadové revoluce roku 1989 jsem se netěšil. Zas další příležitost, aby se ukázalo, jak velká část české společnosti si neváží velkého daru svobody a možností demokracie, říkal jsem si.

2. Co říkali v televizích

Nakonec to nebylo tak zlé - aspoň to vyznívalo ze včerejšího večerního zpravodajství hlavních českých televizních stanic, o něž (protože sám jsem z důvodu pracovního přetížení nikde slavit ani demonstrovat nebyl) se opírá tento článek.

Korektní, dosti úplné, ale vcelku suché byly zprávy veřejnoprávní České televize.

Dobře situaci ukázala Prima (jejíž zpravodajství pokládám s velkým odstupem za nejlepší); kromě informací o akcích připomněla i kolik že komunistických zločinců bylo za uplynulých patnáct let za své zločiny odsouzeno (6 na ostro, 13 s podmínkou) a zavítala s kamerou do hospody v hospodářsky upadající Malé Morávce na Bruntálsku a zaznamenala výroky tamních štamgastů: ”Dřív, jako za komančů, jsem se měl líp“ a: ”Změna byla k horšímu“. Pro ně určitě ? a není to jen jejich vina, jak by snad plynulo jiného výroku, z včerejšího projevu Václava Klause ve sněmovně, kde prezident také řekl: ”každý z nás je strůjcem svého vlastního štěstí v takové míře, jak tomu nikdy v minulosti nebylo“ - opravdu, nemyslím si to. Jak má strojit své štěstí třeba takový traktorista, který celé mládí strávil prací v konkurenceneschopném, ale bohatě dotovaném státním statku, nic jiného, než řídit traktor se nenaučil, a hlavně se nenaučil aktivně jednat, tvůrčím způsobem reagovat na změněnou situaci ? jakoukoliv změněnou situaci; vždy řešil někdo jeho život za něj! (Mimochodem, vybavil se mi v této souvislosti průzkum od sousedů z východní části Německa: manažeři v někdejší ”DDR“ ještě dnes, po patnáctileté zkušenosti s podnikáním, jsou zřetelně pomalejší a neschopnější v reakci na požadavky trhu než jejich kolegové v západní části země ? to je pak těžké uspět a dosáhnout blahobytu jako na západě...)

Televize Nova usilovala především o to, aby se ani o tomto výročí neodcizila svému základnímu publiku, totiž té většině spoluobčanů, jež bolí trochu se zamyslet, ale za to dají ve všem na emoci, pokud možno negativní. Nova předsunula před aktuální zpravodajství dobře udělanou, jistě potřebnou, ale z hlediska denního zpravodajství naprosto neaktuální zprávu o kšeftech s pupečníkovou krví ? velmi zajímavé, jak náleží hnusné, pro negativní tendence v naší společnosti typické, ale vhodné jinam než na první místo aktuálních denních zpráv; ale Nova ví svoje: krev, dětičky, podvody. Teprve potom snad výročí a politici.

3. Co jsem viděl, že se děje

Líbil se mi studentský nápad uspořádat průvod z Albertova po stejné trase jako před patnácti lety. Líbilo se mi studentské prohlášení: ”Odkaz 17. listopadu je pro nás stále živý, nedopusťme, aby se na něj zapomnělo,“ zpěv lidových písní v průvodu i transparent ”1939 NEZAPOMÍNÁME 1989“.

Líbilo se mi, že na Národní třídě letos opět zaznělo skandování ”Ať žije Havel!“ které pro mě před patnácti lety bylo zpěvem svobody.

A chtěl bych upozornit na to, že antikomunistickým demonstrantům před sídlem KSČM neodpovídalo mlčení, ani čelní funkcionáři strany, ale na balkóně(!) umístěná skupina velmi mladých lidí, z nichž někteří si - na rozdíl od antikomunistů ? důsledně zakrývali tvář a od tohoto z islámu přejatého a zde i na muže rozšířeného obyčeje nechtěli ustoupit ani na výzvu policistů. Je to fajn, někteří komunisti už se stydí ? tak houšť a větší kapky.

4. Citát z projevu prezidenta Václava Klause

Na rozdíl od desátého výročí se letos rozhodla slavit i Poslanecká sněmovna.

Prezident Václav Klaus na jejím zasedání správně řekl: ”Nebylo by nic horšího, než začít vytvářet, jak u nás bývá zvykem, nové mýty a minulost uměle zkrášlovat.“

5. Na téma zrada ideálů - ukázka myšlení Stanislava Grosse

Karneval kondicionálního myšlení předvedl zato premiér Stanislav Gross. Pokusil se sice o sebereflexi, ale... Poslechněme si však jeho výrok slovo od slova: ”Jsou oblasti, kde si musíme dát velký pozor na to, aby se na nás všechny, včetně mě, nezačala část veřejnosti dívat, jako na někoho, kdo se tak trochu zpronevěřil některým ideálům, kvůli kterým šli tehdy lidé do ulic.“ No to je malý brilantní kabinetní kousek! Co vlastně premiér řekl: jde o zradu ideálů. Ale (1) zrada nenastala všude, jsou jen ”některé oblasti,“ kde se dá o ní uvažovat, ale které to jsou, neřekl; (2) ale zrada i v těchto oblastech vlastně vůbec není, protože ještě nezačala, jen ”si musíme dát velký pozor,“ aby nezačala; (3) nezradili jsme - to, na co si musíme dávat velký pozor, není zrada, ale jen to, aby se na nás veřejnost nezačala dívat, jako že jsme zradili; (4) a nehrozí vlastně, že by se na nás jako na případné zrádce ideálů dívala celá veřejnost, nýbrž jen její ”část“ - není řečeno, jak velká; (5) a když už tak uvažujeme o tom možném náhledu části veřejnosti, který ještě nezačal - tak vlastně i to by byl názor, že jsme ne snad zradili moc, nýbrž jen ”tak trochu,“ tedy že většinou jsme nezradili... Takže shrnuto: byl by to názor části veřejnosti, který však ještě ani ta část veřejnost nyní nezastává, že v některých oblastech jsme z menší části zradili ideály listopadu 1989... Takže jsme vlastně super pašáci. A to ještě dokážeme vidět kriticky sami sebe! Nechci sociální demokracii nic radit, ale řekl bych, že právě s takovými postoji se prohrávají volby...

6. Tajuplný Mirek Topolánek

Ještě ze sněmovních řečí: dvě divná konstatování předsedy ODS Mirka Topolánka: ”Je velmi smutné, že někteří dodnes berou toto datum jako cíl sám o sobě“ a ”Je tragické, že mnozí pořád chápou toto datum jako porážku.“ Tak tomu nerozumím. To on v listopadu 1989 nikdo neprohrál? Nebyl tady diktátorský režim, vykořisťující a duševně mrzačící lidi, ale zajišťující svým oporám nezasloužené výhody materiální i jiné, například přístup ke vzdělání a k lépe placené práci? To tady nebyla komunistická tajná policie a komunistická nomenklatura s vlastními lépe zásobenými prodejnami? To tady nebyla na všech úrovních nedemokratická, bez skutečných voleb udržovaná politická moc a bez hospodaření udržovaná hospodářská moc? Nerozumím tomu, co říkal pan Topolánek.

A také neznám nikoho, kdo by říkal: svrhneme komunisty, ale nemáme jiné cíle, svrhnout komunisty, je náš samoúčel, jinak chceme vše při starém.

V předsálí sněmovny předseda ODS novinářům řekl: ”My se domníváme, že komunisté nemají moc právo slavit 17.listopad.“ Tak slavit, nebo neslavit? Prohráli, nebo neprohráli?

Nějak nemá jasno. Na rozdíl od těch poslanců jeho strany, kteří při projevu předsedy KSČM spolu s částí USD-DEU a exprezidentem (ale bez lidovců) opustili sál.

7. Obhajoba Adolfa Hitlera z úst představitelů KSČM

A ještě jedna textová kritika. Miroslav Grebeníček včera kromě jiného ve sněmovně řekl: ”Odmítám však přitakávat módnosti vulgárního antikomunismu.“ Jsem tedy rád, že předseda KSČM, uznává že kromě vulgárního (asi cibulkovského) antikomunismu existuje i nějaký jiný, kultivovaný, informovaný.

Ale více mě zaujal další Grebeníčkův výrok. Předseda KSČM hájil období komunistické diktatury těmito lyrickými slovy: (v době totality lidé) ”Také obyčejně žili, pracovali, radovali se, vychovávali své děti, uskutečňovali své sny.“ No zaplakal by nad tím. Velká zásluha komunistů, že občas šel uskutečnit po velkém boji i nějaký ten sen, například koupit si spartaka. Velká zásluha státostrany, že lidé často dobře vychovávali své děti, trnouce při tom o jejich duše, indoktrinované všudypřítomnou nenávistnou, lživou ideologií komunismu - proti níž téměř nebylo obrany. Velká zásluha, že se lidé ? jistě ? také radovali; naopak ve stejné době i plakali. Strategie obhajoby je jasná. Miroslav Grebeníček prostě hájí násilný, potlačovatelský režim tím, že i v něm měli lidé určitý prostor pro normální život. Ale určitý takový prostor je za každé diktatury. Také za nacistické okupace lidé bezpochyby obyčejně žili, pracovali, radovali se, vychovávali své děti, uskutečňovali své sny. (Tedy alespoň někdy se radovali, uskutečňovali alespoň některé sny...) Poděkujeme za to Adolfu Hitlerovi?

Jinak pojal obhajobu nacismu místopředseda komunistické strany Jiří Dolejš. Nejdřív řekl, že ”zákazy myšlenek, to už je snad za námi.“ Pokud tím myslel za námi jako za komunisty, není dobře informován: zákazy myšlenek a likvidování jejich nositelů probíhá dnes a denně všude, kde je ještě u moci celosvětové hnutí, v němž u nás působí i pan Dolejš. Ale snad myslel že to je za námi jako za občany České republiky. A dodal i, že zákaz politických stran není ”správná metoda“. Vida. Nezakazujme strany. Hned zítra by se měli pod ochranou KSČM stranicky zorganizovat čeští fašisté.

8. Závěr

Výročí je za námi. Společnost se ukázala taková, jaká je. Nic moc, spíš nemocná, než zdravá.

Připravil František Schildberger

k tématu viz též:

www.sklenenykostel.net/clanek.php?idclanku=85