Zločiny církve a zločiny komunismu
Uvědomuji si, že jsem nekomentoval několik témat, která se týkají komunismu. Přiznám se ale, že mne tato témata dohromady a jedno každé z nich zvlášť tak silně trápila, že jsem o nich nedokázal nic napsat. Rozepsané komentáře a glosy zůstaly ve stádiu skici, poznámky nevyužité... Vždyť je to hrůza, jak poté, co se prokázalo, že komunismus zavraždil více lidí než nacismus, že byl dokonce schopen shodit jadernou pumu ve vlastním, hustě osídleném území (viz recenze knihy Viktora Suvorova v příslušné rubrice na jiném místě tohoto webu), se k této ideologii hlásí stále miliony lidí a je to legální! A politikové demokratických zemí na pokyn zakrvaveného komunistického diktátora organizují zákaz i jen symbolické podpory pronásledovaných bojovníků proti diktatuře! Je skandální a děsivé (ano, skandální a děsivé), že někdo je schopen vydat nařízení, zakazující státům Evropské unie zvát na recepce na svých ambasádách v Havaně kubánské disidenty. V Evropské unii dnes mají silné slovo levičáci z roku 1968 ? a pro ně byl kubánský režim a jeho představitelé jednou z posvátných ikon; dnes jsou ze studentských buřičů vážení politikové socialistických a zelených stran a co bylo omylem mládí, se změnilo v systémovou poruchu dospělosti... Když byl Fidel Castro někdy v sedmdesátých letech na vícedenní oficiální návštěvě Československa (zastřelil tehdy také v Tatrách kamzíka - ovšemže legálně), prohlásil na mítinku: ”První zbraně naše revoluce dostala od vás, z Československa, nikdy vám to nezapomeneme!“ Je nehynoucí zásluhou ministra zahraničí Cyrila Svobody, že právě naše země nyní probojovala, že Castrem Evropě nadiktovaný zákaz podpory disentu byl aspoň rozmlžen do ztracena... Význam má i neúnavná podpora kubánského disentu ze strany exprezidenta Václava Havla.
Na domácí scéně ještě hůř. Líbí se mi iniciativa usilující o zákaz propagandy komunismu a oceňuji ji. Ale ničí mne, když vidím, jak okrajová je to záležitost: věc několika nezávislých senátorů, zatímco velké strany si to s Grebeníčkem nechtějí rozházet,neboť nevědí, kdy ho budou k něčemu potřebovat... Grebeníček si to uvědomuje a chová se podle toho. Všude okolo pak nezájem veřejnosti.
Vynikající je návrh podat k registraci Komunisticko-nacistickou stranu Čech a Moravy se stanovami téměř totožnými, jako má KSČM: to není recese, to je čin; to není provokace, nýbrž oprávněná sebeobrana společnosti.
Co mne však děsí nejvíce, to jsou různá publicistická vystoupení pseudointelektuálů, jako je Jiří Hanák, Petr Uhl, různá anarchisté a další, kteří se různě intenzivně komunismu zastávají; malá je útěcha, že jejich argumenty se často i v jednom článku vzájemně vylučují. Kdykoli se před nějakým kovaným bolševikem začne mluvit o zločinech komunismu, pokud to jen trochu lze a pokud stíhám, nastavuji si na mobilu stopky, časový odpočet. Potvrdilo se mi, že zpravidla do pěti minut a jen zřídkakdy později začne dotyčný komunista mluvit o zločinech církve. Je to zřejmě jediná forma přiznání, které jsou tito lidé schopni: ano, dělali jsme zločiny, když tomu tak chcete říkat, ano, byl jsem aktivním, ovšemže zcela nevinným členem organizace, která páchala zločiny, ale církev je páchala také, koukněte se na ni! Je to psychologie malého chlapce přistiženého u rozbitého okna: no tak ano, rozbil jsem to okno, ale Mirda Nováků minulý měsíc taky rozbil jedno...
Ovšem zločiny církve jsou věcí dávné historie, současníci a pachatelé zločinů komunismu žijí mezi námi a na Kubě, v Laosu, v Severní Korei... pokračují tyto zločiny dodnes.
Zločiny církve (a byla to někdy opravdu strašná zvěrstva, neklamme sami sebe) páchali právě tak předkové dnešních křesťanů, jako předkové dnešních komunistů - za husitů a za protireformace totiž KSČ ještě neexistovala. Mám ostatně za to, že zločiny církve páchali spíše předkové komunistů než dnešních křesťanů: všimněme si, že tyto hrůzy skončily v okamžiku, kdy se na scéně dějin objevily marxistické strany.