Fejeton o nekonečně dlouhém životě
Nedávno jsem seděl s kamarádem v hospůdce a řeč přišla na délku života. Nejdříve trochu nahlas. ”Já budu žít dýl! Nejmíň do devadesáti a tobě půjdu na pohřeb tak třicet let před tím, no jen se na sebe podívej,“ začal on. ”Tak to jsem zvědavej,“ říkám já. Potom se diskuze ztišila a kamarád povídá: ”No ale schválně, myslíš, že se délka života dá měřit jen pomocí let ?naživu??“ Zamyslel jsem se. Kamarád se na mne po chvilce podívá, vstává a odchází na toaletu.
Tou otázkou mne docela zaskočil. Jistě, že se délka života dá měřit i něčím jiným než odečtením data narození od současného, odpovídám kamarádovi v duchu. Například pomocí dobrých skutků, které v životě vykonáme. Nebo svinstev, kterých se dopustíme, což by byla verze absolutní. Nebo nejlépe tak, napadá mne dále (a to by byla relativní verze), že se velikost výše zmíněných dobrých skutků a svinstev podělí a kladné číslo, které vám vyjde je relativní délkou vašeho života vzhledem k ostatním v jakémkoli okamžiku. Číslo je to samozřejmě bezrozměrné, čímž se dostáváme přesně tam, kde jsme chtěli být ? víme, jak vyjádřit délku života jinak než číslem s rozměrem, tedy například s rozměrem ?roky?. Už ale v duchu slyším kamaráda, jak namítá, že tento přístup k výpočtu není prakticky možný a i kdyby byl, tak číslo, které vyjde, není použitelné.
Ponechme ale na chvíli tento teoretický přístup a ukažme si na příkladu, jak tento koncept funguje ve skutečnosti. Jedním z mnoha, kteří výše zmíněný vzorec znají, je předseda vlády Stanislav Gross. Alespoň soudě podle jednoho z jeho posledních nápadů ? tedy platově zvýhodnit učitele anglického jazyka. Ministerský předseda totiž dobře ví, že pokud provede počet ?dobrých skutků? blížící se nekonečnu, číslo v čitateli zlomku naší bezrozměrné délky života se bude při konstantní úrovni jmenovatele blížit také nekonečnu. Předpokládám, že po učitelích anglického jazyka budou nejdříve ?na řadě? učitelé ostatních cizích jazyků. Po jazyku německém (a také jeho rakouské a švýcarské odnoži) se jistě dostane na italštinu, korzikánštinu či španělštinu a ostatní románské jazyky. Podle posledních neoficiálních zpráv české ambasády zpoza Atlantského oceánu se též uvažuje o finanční podpoře učitelů jazyků iráckých, iránských a indických. Turecko-altajské jazyky si budou muset ještě nějaký čas počkat, jelikož finanční podpory učitelů těchto jazyků budou pro přehlednost poskytovány podle abecedy. Potom tedy například učitelé češtiny přijdou na řadu zhruba za rok těsně před učiteli jazyka čínského.
Až budou uspokojeni všichni učitelé, peníze se začnou rozdělovat dalším zemi potřebným státním zaměstnancům. Jistě si dovedete představit, že takové ?dobré skutky? se dají uskutečňovat i déle než je jedno funkční období dané politické reprezentace a tím si tedy lze podstatně prodloužit svůj věk.
Zásadní otázka zůstává ale nezodpovězena a já její odpověď ponechám na jednom každém laskavé čtenáři. Tato otázka zní: ”Jsou výše zmíněné skutky skutky dobré?“
Závěrem bych ještě pro ministerského předsedu a potenciální následníky výše zmíněné odnože svého teoretického konceptu naznačil podstatu tzv. symetrického jevu, který se v odborné literatuře též objevuje pod anglickým názvem Small Indefinite Denominator Effect (SIDE). Nekonečně dlouhý život je i záležitostí spodní hodnoty výše zmíněného zlomku. Z definice SIDE vyplývá, že pokud omezíte množství svinstev na hodnotu limitně se blížící nule, velikost zlomku bude při jakémkoli konečném počtu dobrých skutků rovna též nekonečnu. Přeji dlouhý a ještě delší život.
Petr Šmidrkal