Jsou města veskrze železniční. Kdo kdy byl v České Třebové jinak, než že tam strávil pár minut (v lepším případě...) na nádraží při přesedání z vlaku na vlak?

K železničním městům patří i Bohumín, kde jsem se ocitnul v pátek – a dokonce jsem tam přespal v hotelu (kam si na mě přiletělo pochutnat množství komárů z přírodní rezervace Hraniční meandry řeky Odry).

Každý z nás zná Bohumín, ale kdo z nás o něm má nějakou představu?

Tak především, jak jsem zjistil, Bohumín je na mapě vnořen mezi hraniční soutok Odry a Olše (Olza) a dělí se (kromě připojených obcí) na Bohumín Starý a Nový, což jsou dva celky, stavebně nesouvisející, každý z nich s vlastním kostelem a vlastní historií; ten Starý je skutečně starý a Nový pochází až z konce 19. století: stavění zcela nových měst na rozvíjejícím se Ostravsku není až vynález komunistů. Mezerou mezi oběma Bohumíny současní plánovači naplánovali vedení dálnice D1. Celé město má dvaadvacet tisíc obyvatel.

V centru Nového Bohumína je nejvýraznější skupina historizujících staveb z červených cihel: katolický kostel a evangelický kostel, stará radnice a nová radnice, různé bývalé i současné školy.

Novobohumínský farní kostel Božského Srdce Páně je zbudován ve stylu cihlové neogotiky. I ve všední den je zde na včerní mši svaté docela plno. Bohoslužba probíhá v češtině (v něděli jsou dvě české plus jedna polská), ale deska v předsíni z roku 1894, která děkuje budovateli chrámu arcibiskupu Georgu Koppovi (arcibiskupovi z Vratislavi, jsme ve Slezsku), je německá. Arcibiskup je tu charakterizován obdivuhodným přívlastkem: „horchherzig“ (= s naslouchajícím srdcem). To byl v té době běžný přívlastek hierarchů?

Mladý a urostlý kněz přišel do kostela v sutaně a s kolárkem (ne v nějakém barevném tričku...). A kázal jako ten, kdo zastupuje Boha. Měl silný ostravský akcent a na konci říkal, že odjíždí na dovolenou do Polska. Vliv Polska tu bude asi silný.

Procházím městem a nacházím informační tabuli s pamětihodnostmi a plánem (mezi názvy ulic a náměstí mě zaujalo náměstí Budoucnosti: náměstí bývají „zasvěcena“ různým abstraktům, ale s budoucností jsem se ještě nesetkal). A kousek vedle je fotografie doprovázená textem: „Farní kostel Narození Panny Marie. Kulturní památka ve Starém Bohumíně je z 15. století. Nachází se zde obraz Panny Marie Růžencové, který má zázračnou moc.“ Takto, doslova: žádné „prý“, žádné „údajně“, „podle tradice“, nic podobného: ale jasně a rovnou řečeno: „má zázračnou moc“ jako fakt. V oficiálním průvodci přímo na náměstí. To mě překvapuje a moc se mi to líbí. (Teologové by sice popravdě řekli, že obraz je pomalované plátno a nemůže mít žádnou moc – ale my, prostí věřící, víme, že se tu mluví o moci Panny Marie.)

Tak tolik Bohumín, můj deníčku.